Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O TROJÍM ZLU.

1. Ve snu, v posledním jitřním snu stál jsem dnes na předhoří, – mimo svět, a v ruce jsem držel váhu a vážil jsem svět.

Ó, že příliš záhy mi přišla jitřní zora: rozpálila mne, žárlivá, až ze sna jsem procitl! Žárlí vždy na plápol jitřních mých snů.

Že změřitelný je pro toho, kdo má čas, že zvažitelný je pro toho, kdo dobře váží, že dosažitelný je pro let silných perutí, že rozluštitelný je pro louskače božských ořechů: takovým se zjevil svět mému snu: –

Můj sen, odvážný plavec, polo plachetní loď, polo meluzina, mlčící jako motýli, netrpěliv jako sokolové: jak že měl dnes trpělivost a volnou chvíli, by vážil svět!

Domluvila mu snad potají má moudrost, má smějící se bdělá denní moudrost, která se vysmívá všem „nekonečným světům“? Neboť praví: „kde je síla, tam i číslo vítězí: to má více síly“.

Jak pevně díval se můj sen na tento konečný svět, ne zvědavě jako dítě, ne zvědavě jako kmet, ne se strachem, ne s prosbou: 

- jako by se plné jablko nabízelo mé ruce, zralé zlaté jablko, s chladivě hebkou sametovou kůží: – tak se mi nabízel svět: 

- jako by strom na mne kýval, s širokými větvemi a silnou vůlí, zkřivený tak, že jest opěradlem a i trnoží zemdlenému poutníkovi: tak stál na mém předhoří svět: jako by půvabné ruce skřínku mi nesly vstříc, – skřínku rozevřenou pro pokochání stydlivě uctívajících očí: tak se mně v ústrety dnes podával svět: 

- ne dosti hádankou, by lidskou lásku zahnal, ne dosti rozluštěním, by lidskou moudrost uspal: – lidsky dobrou věcí dnes mi byl svět, o němž se mluví tolik zlého!

Jak děkovati mému jitřnímu snu, že takto jsem z rána dnes vážil svět! Jako lidsky dobrá věc ke mně přišel ten sen a těšitel mého srdce!

A bych se choval ve dne jak on, bych od něho a po něm se učil jeho nejlepšímu: položím teď na váhu ony tři věci, jež největšími jsou zly, a lidsky dobře je odvážím. –

Kdo učil žehnati, též proklínati učil: které že jsou ony tři věci, nejsilněji proklínané na světě? Abych je položil na váhu.

Rozkoš, vládychtivost, sobectví: tyto tři věci byly až dosud nejlépe proklínány a nejhůře přiváděny do prolhaných řečí, – ty tři já lidsky dobře odvážím.

Nuže vzhůru! Zde jest mé předhoří, a zde jest moře: a moře se ke mně valí, huňatý, lichotný, věrný ten starý stohlavý pso-hlavý netvor, kterého mám rád. –

Nuže vzhůru! Zde podržím váhu nad valícím se mořem: a volím též svědka, by přihlížel, – tebe, ty poustevnický strome se silnou vůní a širokou klenbou, tebe, jejž mám rád! –

Po jakém mostě k budoucnu kráčí přítomná chvíle? Podle které nutnosti nutí se vysoké, by sešlo k nízkému? A co i nejvyššímu káže, by rostlo ještě výš? –

Ted stojí váha rovně a tiše: tři těžké otázky jsem na ni vhodil, tři těžké odpovědi nese druhá miska.

 

2. Rozkoš: všem, kdož v rubáši kajícníků povrhují tělem, osten a kůl; rozkoš: pod jménem „svět“ proklínána u všech záhrobníků: neboť podvádí a za blázny má všechny blouznivce a bludaře. 

Rozkoš: chátře pomalý oheň, na kterém shoří; všemu (...)

(......)