Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
1. Ale když Zarathustra zahýbal za skálu, uviděl nedaleko pod sebou na téže cestě člověka, jenž svými údy trhal jako pomatenec a posléze se na břicho vrhl k zemi. „Stůj! pravil Zarathustra svému srdci, onen muž, toť asi vyšší člověk, od něhož vyšel zlý výkřik úzkosti, – podívám se, je-li mu pomoci.“ Ale když doběhl na místo, kde člověk ležel na zemi, nalezl třesoucího se starce s vypoulenýma očima; a byt se Zarathustra sebe více namáhal, aby ho vzpřímil a postavil zas na nohy,, bylo to marné. A nešťastník, zdálo se, ani nepozoroval, že je někdo na blízku, nýbrž obracel se stále s dojímavými posuny, jako ten, kdo celým světem jest opuštěn a osamocen. Posléze však, po mnohém chvění, škubání a klubkovitém svíjení, jal se takto naříkati:
Kdo zahřeje, kdo má mne ještě rád? Sem horké ruce! A k srdci pánve uhlí! Povalen, v hrůze, jak polomrtvý, jemuž hřejí nohy, – ach! neznámými zimnicemi zmítán, pronikán šípy s hroty zmrzlými v ledu, štván, myšlenko, tebou! ty nevýslovná! zhalená! děsná! Štván, lovce za mraky, tebou! Tvým bleskem sklán, ty výsměšné oko, jež na mne zíráš z temna: – tak ležím, svíjím se, kroutím, týrán věčnými mukami všemi, tebou zasažen, ty nejkrutější lovce, ó – bože neznámý!
Hloub bodni! a bodni zas! Rozpíchej, rozraz mé srdce! Nač tato muka šípy otupenými? Co zase zíráš, po lidských lačně mukách, ze zraků s blesky škodolibých bohů? Ty zabít nechceš, jen mučit, mučit? Nač – mučit mne, ó bože! škodolibý! neznámý! –
Haha! Plížíš se sem? Ve chvíli půlnoční čeho si žádáš? Mluv! Tísníš mne, tlačíš – ha! již příliš blízko! Pryč! Pryč! Slyšíš, jak dýchám, zkoumáš tep mého srdce, ty žárlivče – na co jen žárlíš? Pryč! Pryč! K čemu žebřík? Chceš dovnitř v mé srdce, chceš dovnitř mých nejtajemnějších myšlenek vlézt? Nestoudný! Neznámý – lupiči! Co si chceš uloupit? Co si chceš vyslídit? Co si chceš vymučit, ty mučiteli! ty – katane bože! Či mám se, jak pes, před tebou válet? Mám pokorně, nadšením bez sebe, z lásky se před tebou vrtět?
Nadarmo! Bodej dál, nejkrutší bodče! Ne, ne pes, jen zvěř tvoje jsem, ty lovce nejkrutší! Tvůj zajatec nejpyšnější, ty loupežníku za mračny! Mluv, promluv! Co na mne, zákeřníku, chceš? Zhalený v blesky! Neznámý! Mluv, co chceš, ty – bože neznámý?
Jak? výkupné? Kolik chceš výkupného? Chtěj mnoho – to radí má hrdost! A mluv krátce – to radí druhá má hrdost!
Haha! Mne – si žádáš? Mne? Mne – celého mne?…
Haha! A drásáš mne, blázne, blázne, rozdrásáš hrdost mou? Lásku mi dej – kdo mne zahřeje? Kdo má mne ještě rád? – dej horké ruce, dej k srdci pánve uhlí – mně nejosamělejšímu, jemuž led, ach, sedmerý led i po nepřátelích, po nepřátelích prahnouti káže, dej, ano vzdej, nejkrutší soku, vzdej mně – sebe sám! - -
Ten tam! I on mi unik, můj (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
