Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOBROVOLNÝ ŽEBRÁK.

Když Zarathustra opustil nejohyzdnějšího člověka, záblo ho a cítil se osamělý: velký mráz a osamělost se mu totiž kladly na smysly, tak že i jeho údy se tím ochladily. A jak stoupal dál a dále, nahoru, dolů, brzy podél zelených pastvin, ale též přes divoká kamenitá ložiska, kudy kdys potok asi burácel v netrpělivých snech: tumu pojednou bylo zas tepleji a srdečněji.

„Co se mi to stalo? ptal se sám sebe,něco teplého a živoucího mne osvěžuje, jest mi to patrně na blízku.

Již se cítím méně osamělý; nepovědomí druhové a bratří těkají kol mne, jejich teplý dech mi sahá do duše.“

Ale když se vůkol rozhlížel a hledal těšitele své samoty: hle, byly to krávy, jež na výšině stály pohromadě; jich blízkost a vůně byla mu zahřála srdce. Ty krávy však, jak se zdálo, horlivě naslouchaly komusi, kdo k nim promlouval, a nevšímaly si příchozího. A jak se jim Zarathustra ocitl zcela na blízku, zaslechl zřetelně, že lidský hlas zaznívá z jejich středu; a zřejmě všechny krávy stáčely hlavy k mluvícímu.

Tu vyskočil Zarathustra hbitě nahoru a protlačil se kravami, neboť se bál, že se tu někomu něco přihodilo a že mu v jeho strádání soustrast krav sotva pomůže. V tom se však mýlil; neboť hle, seděl tam člověk na zemi a zdálo se, že kravám domlouvá, by se ho nestrachovaly: mírumilovný člověk a kazatel na hoře, z jehož očí kázala dobrota sama. „Co tu hledáš?“ zvolal Zarathustra překvapen.

„Co tu hledám? odpověděl: totéž, co ty, rušiteli míru! pozemské blaho!

K tomu cíli bych se však chtěl dát poučiti těmito kravami. Neboť víš, skoro celé ráno již jim domlouvám, a právě mi chtěly odpověděti. Proč je vyrušuješ?

Neobrátíme-li se a nebudeme-li jako krávy, nikoli nevejdeme do království nebeského. Měli bychom se od nich totiž naučiti jedné věci: přežvykování.

A věru, by člověk i všecken svět získal, té jediné věci pak se nenaučil, totiž přežvykování: co by to bylo plátno! Nezbavil by se svého stesku 

- velkého svého stesku: ten se však dnes zove hnus. Kdo dnes hnusem nemá naplněno srdce, ústa i oči? I ty! I ty! Ale pohleď jen na tyto krávy!“ –

Tak pravil kazatel na hoře a pohlédl potom svým zrakem na Zarathustru, – neb až dosud láskyplně lpěl pohledem na kravách –: tu se však proměnil. „Kdo je ten, s nímž mluvím? zvolal polekán a vyskočil.

Toť člověk bez hnusu, toť Zarathustra sám, vítěz nad velkým hnusem, toť oko, toť ret, toť srdce Zarathustry samotna.“

A co takto mluvil, s očima přetékajícíma líbal ruce toho, k němuž promlouval, a vedl si zcela jako kdosi, komu z nenadání s nebes padne drahocenný klenot a dar. Krávy se však na to vše dívaly a divily se.

„Nemluv o mně, ty podivný! ty líbezný! pravil Zarathustra a bránil se jeho něžnosti, vypravuj mi z prvu sám o sobě! Ne-jsi-li ty ten dobrovolný žebrák, jenž kdysi velké bohatství od sebe odvrhl,

- jenž se styděl za své bohatství i za bohaté lidi a uprchl k nejchudším, aby jim daroval ze své hojnosti a své srdce jim dal? Oni ho však odmítli.“

„Oni mne však (...)

(......)