Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O VĚDĚ.

Tak zpíval kouzelník; a všichni, kdož byli pohromadě, uvízli, jako ptáci, nepozorovaně v síti jeho lstivé a zádumčivé rozkoše. Jenom člověk svědomitého ducha nedal se polapit: rychle odňal kouzelníkovi harfu a zvolal: „Vzduch! Vpustte sem dobrý vzduch! Vpustte sem Zarathustru! Tebou se tato sluj stala dusnou a jedovatou, zlý, starý kouzelníku! 

Svádíš, chytrý falešníku, k neznámým žádostem a pustinám. A běda, nadělají-li lidé, jako tys, tolik hluku s pravdou! 

Běda všem svobodným duchům, již se nemají na pozoru před takovými kouzelníky! Ta tam jejich svoboda: lákáš svým učením do žalářů zpět, – 

– starý zádumčivý ďáble, z tvého nářku zní vábicí píseň; podobáš se oněm, kdož chválou cudnosti tajně zvou k rozkošemi“

Tak pravil svědomitý člověk; starý kouzelník se však rozhlédl, kochal se vítězstvím a samým uspokojením spolkl mrzutost, kterou mu působil svědomitý člověk. „Bud z ticha! pravil skromným hlasem, dobré písně potřebují dobré ozvěny; po dobrých písních má se dlouho mlčet.

Tak se chovají všichni ti vyšší lidé zde. Tys však asi jen málo pochopil z mé písně? V tobě je pramálo kouzelnického ducha.“

„Chválíš mne, odvětil svědomitý člověk, tím, že mne od sebe odlučuješ, nuže dobrá! Vy ostatní však, co vidím? Sedíte tu všichni ještě s očima chtivýma –:

Vy svobodné duše, kam se poděla vaše svoboda! Skoro, zdá se mi, podobáte se lidem, kteří se dlouho dívali na zlé, nahé, tančící dívky: i vaše duše tančí!

Ve vás, vyšší vy lidé, jest asi více toho, co kouzelník jmenuje, svým zlým kouzelnickým a šalebným duchem: – jsme asi nestejní.

A věru, dost jsme spolu mluvili a uvažovali, než se Zarathustra vrátil domů do sluje, a proto s určitostí tvrdím: jsme nestejní.

Hledáme i zde nahoře různé věci, jiné vy a jiné já. Já totiž hledám více jistoty, proto jsem přišel k Zarathustrovi. Tenť posud nejpevnější věží a vůlí

- dnes, kdy se všechno viklá, kdy se celá země třese. Vy však – vidím-li, jak se tváříte –, skoro se mi zdá, že hledáte více nejistoty, 

- více hrůz, více nebezpečí, více zemětřesení. Skoro se domýšlím – odpusťte mé domýšlivosti, vyšší vy lidé –, že se vám zachtělo -

- že se vám zachtělo nejhoršího, nejnebezpečnějšího života, jenž mně působí největší strach: života divokých zvířat se vám zachtělo a lesů a slují, strmých hor a jícnů bludišť.

A nelíbí se vám nejlépe vůdcové, vyvádějící ven z nebezpečí, nýbrž ti, kteří vás od všech cest odvádějí: svůdcové. Ale je-li tato vaše chuť skutečná, zdá se mi přece neuskutečnitelná.

Strach totiž – toť člověka pocit dědičný a základní; ze (...)

(......)