Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SLAVNOST OSLA.

1. Ale na tomto místě litanie se Zarathustra již neopanoval, nýbrž zahýkal sám i-a, ještě hlasitěji než osel, a vskočil doprostřed svých potřeštěných hostí. „Ale co mi to, lidičky, tropíte? volal, prudce zvedaje modlící se hosty. Běda, kdyby se na vás díval kdo jiný než Zarathustra:

každý by soudil, že vaše nová víra je posměchem nejhorších rouhačů anebo že jste nejpošetilejší ze všech starých ženštin!

A ty, starý papeži! jak se to snáší s tebou samotným, že se zde takto modlíš k oslu, jako by to byl bůh?“ –

„O Zarathustro, odvětil papež, promiň, ale ve věcech božích jsem osvícenější než ty sám. A tak se to sluší.

Raději modliti se k bohu takto a v takové podobě, než v nižádné podobě! Přemýšlej, vznešený příteli, o této průpovědi: uhodneš hned, že v ní vězí moudrost.

Ten, který pravil: ‚Bůh jest duch‘ – ten dosud na zemi největší krok a skok učinil k nevěře: takové slovo nedá se již na zemi dobře napraví ti!

Mé staré srdce skáče a poskakuje, že jest ještě něco na zemi, k čemu lze se modliti. O Zarathustro, promiň to starému pobožnému papežskému srdci! –“

- „A ty, pravil Zarathustra poutníku-stínu, ty se zveš, ty se mníš svobodným duchem? A tropíš tu takové modlářství a kněžourství?

Ještě hůře to zde věru tropíš než u svých hnědých zlých dívek, zlý nový vyznavači!“

„Ba že zle, odvětil poutník-stín, pravdu máš: ale což mohu za to! Starý bůh opět žije, ó Zarathustro, mluv si co mluv.

Nejohyzdnější člověk všechno zavinil: probudil ho zas. A nechť si říká, že ho kdys usmrtil: smrt jest u bohů vždy pouhý předsudek.“

„A ty, pravil Zarathustra, zlý starý kouzelníku, cos to učinil! Kdo v naší svobodné době má ještě věřiti v tebe, věříš-li ty v taková božství a oslovství?

Vyvedls hloupost; jaks jen, chytráku, mohl vyvěsti takovou hloupost!“

„Ó Zarathustro, odpověděl chytrý kouzelník, pravdu máš, byla to hloupost, – však mi to také dalo pernou práci.“

- „A dokonce ty, pravil Zarathustra člověku svědomitého ducha, jen uvaž a prst si polož na nos! Což se zde neděje nic proti tvému svědomí? Což není tvůj duch příliš čistotný pro takové modlení a pro výpary těchto pobožnůstkářů?“

„Něco na tom je, odpověděl člověk svědomitého ducha a položil si na nos prst, něco na této podívané mému svědomí dokonce lahodí.

Možná, že nesmím věřiti v boha; jisto však jest, že se mi bůh v této podobě zdá ještě nejhodnější víry.

Bůh je prý věčný, dle svědectví nejpobožnějších lidí: kdo má tolik času, dá si na čas. Co nejpomaleji a co nejhloupěji: má-li ty dvě vlastnosti, může bytost jeho druhu přec hodně dokázat.

A kdo má ducha příliš, snadno a rád se zblázní i do hlouposti a bláznovství. Přemýšlej sám o sobě, ó Zarathustro!

Ty sám – věru! i ty bys samým nadbytkem a samou moudrostí mohl se stati oslem.

Zda dokonalý mudrc nekráčí rád po nejkřivějších cestách? Pohled na skutečnost to dokazuje, ó Zarathustro, – pohled na tebe!“

- „A posléze ty sám, pravil Zarathustra a (...)

(......)