Karel Poláček

VYPRODÁNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

18

V okresním městě se šířily podivné zvěsti o porážkách na bojišti, o pozdvižení lidu v různých koutech monarchie a o ustavení české vlády v Paříži. Obyvatelé převraceli noviny, ale nalézali v nich více prázdných míst než tištěných řádků. Úřední zprávy mluvily stále týmž vychloubavým způsobem o slavných vítězstvích a o nepříteli, který se dává na zmatený útěk. Avšak z té úřední nadutosti skřípala jakási rozpačitost. Všude bylo zříti hlavy nakloněné k sobě a dlaně u úst; pořád se šeptalo, šeptalo se o tom, že vídeňská vláda je v posledním tažení, a z obličejů zářilo potměšilé veselí. Mydlář Pangrác, vznětlivý radikál, shromáždil kolem sebe zástup bosých kluků a počal k nim mluviti o brzké svobodě, o svatováclavské koruně a českém lvu, který rozsápe dvouhlavého orla. Prudce rozhazoval rukama a zalykal se nadšením. Četník ho napomenul a občan Pangrác si ho výsměšně změřil a pak se ubíral domů. Mluvil k sobě a jeho šediny malebně vlály zpod černého širáku. Děti se domnívaly, že přebral, i běžely za ním, povykujíce a výskajíce. K nim se připojil zpustlý sládek Vokoun, tančil jako medvěd a jeho odulý obličej se pitvořil.

Starosta města knihkupec Oktávec a lékárník navštívili poslance dr. Aloise Fáberu se žádostí, aby zavítal do okresního města a výmluvným slovem pozdvihl mysl obyvatelstva. Poslanec Národní strany svobodomyslné si počínal podivně. Několikráte se dal zapřít, vymlouvaje se tu na množství naléhavé práce, ondy na podryté zdraví. Když pak se k němu přece vedrali, tu nalezli unaveného člověka se zvadlým obličejem a mdlým pohledem. Kaštanová bradka mu prokvetla a jeho kučery měly barvu pepře, smíchaného se solí. Do šťavnatého barytonu se vplížila chraplavost. Spatřiv svoje rodáky, chechtal se společensky, ale jaksi roztržitě. Pravil, že duchem stále zalétá v ona krásná místa, v město svého mládí, kde žil, rostl a zápasil; leč porušené zdraví mu nedovoluje, aby své drahé krajany osobně navštívil a stiskl jim pravici. Lékaři ho varují před rozčilením; klesá pod břemenem starostí.

Když občané vyzvídali na něm politické zprávy, tu chmuřil obočí a krčil rameny. Jeho slova byla neurčitá, protkaná temným vzdycháním. Varoval před nerozvážnými skutky; monarchie je stále silná, silnější než dříve. Zavrhoval národní radikály, kteří všechno vsadili na jednu kartu. O politice českého poselstva se zmínil s útrpným politováním. Opatrně a v nejasných narážkách mluvil o intrikánech, kteří mu házejí klacky pod nohy. V jeho hlase se ozývala únava a hořkost. Netajil se nespokojeností nad povážlivými rejdy neodpovědných činitelů. Klid, jen klid! Mějme důvěru v mladistvého mocnáře, jenž okem moudrým a ostražitým bdí nad blahem svěřených národů. Vzdychal a kýval hlavou. Procházel se pokojem, chvílemi zastavoval se u okna a zamyšleně bubnoval prsty na skle. Horké hlavy dlužno ochladit. Nesmíme dávati sluchu demagogům, ovlivněným nepřátelskou propagandou. Situace je vážná, zajisté velmi vážná, a nerozvážné kroky mohly by vésti k nepředvídaným (...)

(......)