Karel Poláček

VYPRODÁNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

19

Na radniční věži bilo půl osmé a k národnímu domu proudily davy. Na kolech přijížděli venkovští chasníci, žilnatí a hnědí jako hlína. Bylo vidět sedláky v kolébavých bryčkách, tažených lesklými koňmi, sedláky do modra vyholené jako o pouti, v černých obřadných kabátech, s rozšířenými životy, ozdobenými blýskavými řetězy. Někteří nájemci dvorů přisupali v automobilech, které se těšily pozornosti kluků. Mezi těmi vozidly největší zájem budila obrovská limuzína s iniciálkami J. V. Z. Továrník Zoufalý se vybalil z kožišin a vystoupil z vozu, podpírán šoférem v okázalé uniformě.

Viktor, syn obchodníka Štědrého, obcházel parkující vozy s tváří roznícenou dětinskou radostí. Hladil lesklý lak, se soustředěným výrazem odborníka poklepával stroje a rukou, která miluje vše pevné a trvanlivé, ohmatával pneumatiky. Každému, kdo byl ochoten naslouchati, oznámil sílu stroje, tovární značku a vlastnosti vozů. Dával se do řeči se šoféry, chtěje vyzvědět, kolik který vůz spotřebuje benzinu a oleje. Pak se zamlčel a u vytržení pohlížel na automobily milujícím pohledem. I snil o tom, že jednou sám bude mít takový řvavý vůz, který ho bude unášet jako vichřice do širého, neznámého světa.

Zatím se lidé shromáždili v divadelním sále, sezvaní návěštími, která oznamovala, že profesor Pošusta promluví o posledních událostech a současné politické situaci. Sálem hučel rozmanitý a vzrušený zástup. V sedadlech na předních místech se rozložili nájemci dvorů a zbohatlí sedláci, spokojení a sebevědomí. Uprostřed první řady usedl továrník Zoufalý s hrudí ozdobenou řádovou stužkou. Byl jmenován císařským radou a na jeho tváři se lesklo cosi státnického. Za bohatci se usmívali úředníci, zchátralí a ošumělí, ale obličejů jizlivých a nadutých. Mezi nimi se objevil ředitel gymnázia, jehož černý, obřadný oděv mluvil o klasické filologii. V zadních sedadlech se tísnila řemeslnická drobotina, šumivá a řečná. Dělníci a studenti naplnili místa k stání. V tomto davu se vrtěl mydlář Pangrác. Vznětlivý občan prudce rozhazoval rukama a natřásal prošedivělé kudrny. Také Pecián, poštovní správce na odpočinku, přispěchal, doprovázen prokvetlým lékárníkem. Hnědá vlásenka se zdvořile usmívala a na všechny strany kynula rukou. Na kožené tváři poštmistrově tkvěl ironický úsměv člověka, který prohlédl veškerá tajemství. Zavítal i starosta města, knihkupec Oktávec. Bohatci mu uvolnili místo v první řadě. Starosta hučivě odpověděl na pozdravy a pak se usadil, složiv do klína myslivecký klobouk; i naklonil hlavu a mračně se zadíval před sebe.

Obecenstvo zpytovalo divadelní oponu, na níž čistými a jasnými barvami byly vyobrazeny výjevy ze života starých Slovanů. Ruměný stařec s vlajícím vousem brnkal na varyto. Hrál k tanci dívkám v nehmotných řízách, jež křepčily kolem hliněné modly. Jiný Slovan, v úboru hornickém, lezl z díry s rozsvíceným kahanem. Pod modrou oblohou s oblaky v podobě peřin opíral se mladý muž o pluh. Opona se vlnila a za ní dusaly kroky.

Viktora Štědrého (...)

(......)