Karel Poláček

VYPRODÁNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Tehdy neklinkal nad městem zvonek, neboť komise jej sňala z vížky kostela a odvezla do ústředny kovů. Jenom slepice popuzeně kdákaly na znamení, že je poledne.

Obchodník sňal navyklým pohybem placatou čepici a hodil ji na postel; zasmušile se pohladil po holé lebce s viditelným důlkem uprostřed. Nemluvil, jenom podezíravě se zadíval na dvě celuloidové hvězdičky, které zdobily desátníkův límec. Po chvíli řekl: „V tom mně nesmíš chodit.“

„Proč?“ zeptal se Jaroslav.

„Já to nechci,“ opakoval otec svéhlavě. „Máš tu svoje šaty. Matka ti je připraví.“

„Jsem voják…“

„Už jsem řekl. Převlékneš se a dost!“

A pak dodal s hněvivým úsměškem: „Voják… to je mi čest! Pro ostudu chodíte světem…“

Syn se odmlčel; rozhlížel se po pokoji a s překvapením, které ho vzrušovalo a dojímalo, shledával, že je všechno tak, jak bývalo. Ze stěny zíraly dvě zvětšené fotografie. Obchodník oblý a lesklý ve své mladosti, s uhlazeným účesem šviháka a s nakrouceným knírem. Nebožka matka s černou stuhou kolem krku a s varhánkovou blůzou, spjatou broží. Velké, tmavé oči ostýchavě vítají vojáka s černým knírem, zarudlého a vylouhovaného počasím.

Paní Štědrá přinesla hrnec polévky, jež voněla chlebem a kmínem. Její tvář jevila lítost a pokání. Poplašeně broukla, že nic nechystala. Kdyby však věděla, že přijede Jaroušek, pak by se postarala. Nalila obchodníkovi na talíř a dychtivě se vpila do jeho tváře.

Obchodník nachmuřil obočí a pozvedl lžíci.

„Ta polévka,“ bručel, „nestojí za nic.“

Naříkal: „Už dlouho jsem neměl dobrou polévku.“

Manželka se zachvěla.

„Dnes je těžko vyhovět,“ kvílela, „já už opravdu nevím… Byla jsem u řezníka, pane Císař, neměl byste pro mne kousek hovězího? On se mi vysmál do očí, hele, povídá, ona by chtěla maso, to se opravdu povedlo… Pane Císař, pro blázny vám nejsem, pěkné máte chování, moc pěkné, to bych do vás neřekla, otočila jsem se a šla, přece nejsem žádná hadrnice, on na mne zavolal: Halt, paničko, takhle kdybyste mně přinesla cukr, tak bych byl k mluvení, já bych koukal, abych hleděl…“

„Bývaly všelijaké polévky,“ mumlal obchodník zjihle. „Byla hovězí nudlová, byla s kapáním, krupicová také nebyla špatná. Nebo s játrovými knedlíky, ta bývala obyčejně o svátcích…“

Polkl a toužebně vtáhl do sebe vzduch.

„A nejlepší ze všech byla husí, husí polévka, mastná a horká. Ale nedávejte do ní rýži, protože tím se polévka zakalí. Husí polévka musí totiž být čistá, průhledná, dejte si říci. Jako tůň musí býti, aby na dně talíře byl vidět husí žaludek. Když takovou polévku vezmeš k sobě, tak si pořádně vymastíš vnitřnosti a máš sílu za dva…“

S nechutí pozvedl lžíci a bručel: „A teď musím jíst všelijaké klechtačky…“

„Cukr!“ horlila paní Štědrá. „Cukr mu mám přinést, to si dovolí mně říci do očí. Holenku, kdybych měla cukr, tak bych ho nechala Nespěchalce, ona by mi za to přinesla vajíčka… Vidíš, co jsem se namluvila, neprodávej každému, kdo přijde, ale do tebe se může mluvit, ty máš svou hlavu. Pořád se zboží (...)

(......)