Karel Poláček

VYPRODÁNO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Večer se položil na okresní město, i potemněly ulice a náměstí. Věž radnice strměla k černému nebi a z komína okresního hejtmanství zvolna vylézal stříbrný srpek měsíce. Všechno ztichlo a pozdní chodec bušil na domovní dveře.

Obchodník se přesvědčil, že všechny dveře jsou bezpečně uzavřeny, a pak usedl ke stolu. Četl v knize Pět neděl v baloně, umouněné a potrhané, a jeho dýmka plnila světnici zápachem zetlelého listí. Před ním stála sklenice vody a obchodník chvílemi dychtivě pil, neboť vyprahl kouřením. Na dvoře žalostně zamňoukala kočka. Paní Štědrá se pohnula.

„Seď!“ vyjel si na ni obchodník. „Celý den se neukázala a teď ať si zůstane venku, potvora jedna!“

Pak ale vstal, šel do kuchyně a odemkl dveře. Bylo slyšet, jak hubuje: „Teď se chodí domů? Děláte si každý, co chcete, ale já vás naučím pořádku.“

Zase usedl ke stolu a listoval v knize. Po chvíli se otázal: „Nechalas jí něco od oběda?“

„Dala jsem jí do misky pod kamny,“ odpověděla manželka. „Nestarej se. Však ona si to najde.“

„Já se nestarám, co bych se staral? Pro mne, ať si jde hladová spát. Nemůžu ji vidět…“

Zakryl si oči dlaní a naslouchal hučení prchajícího času. Potom se ozval: „A ten hoch se mi také nechce líbit.“

„Co máš proti Jarouškovi?“ tázala se manželka.

„Moc mluví…,“ hučel obchodník, „pořád mluví, pořád mluví a konce to nemá. Co mi to povídáš? Nejsem na to žádostivý…“

„Takový to byl chlapec jemný a vzdělaný,“ zasteskla si paní Štědrá, „a nyní…“

„Vyflajznu! Já se na to vyflajznu!“ náhle zakřičel obchodník. Uhodil do stolu. „A švicunk! A vercáky! Mluví jako ten vandrák ve stravovně. Jděte mi z domu a nechte mne na pokoji! Já už tu beztoho dlouho nebudu.“

Zavřel knihu a počal se svlékat.

„Švicunk…,“ skřípěl hněvivě, když uléhal do peřin. Také manželka se svlékla a rozložila spodničky po židlích.

Leželi vedle sebe ve starodávných postelích, které sténavě vrzaly, a naslouchali větru, který šramotil ve dvorku. Obchodník záhy usnul a jeho dech rezivě hvízdal. Paní Štědrá zírala do tmy, husté a černé, prokvetlé fialovými proužky, a tázala se sama sebe: – Tak co budu zítra vařit?

Avšak ať si mořila hlavu, jak chtěla, nedovedla si nic vymyslit. Její hlava byla prázdná, neboť spíže byla prázdná. Vzdychala, neboť se jí stýskalo po starých časech, těch časech moučných, sádelných, máselných, těch časech naplněných hrnci tučného masa. I litovala se, že se musí točit kolem prázdné plotny, litovala manžela, že kouří uschlé jahodové listí, litovala syna Jaroslava, že chraptivě pronáší hrubá slova a že z něho čpí režný vojenský zápach. Život se pokazil, zvetšel; byl čas umírat.

Obchodník ze spaní hlasitě zavyl. Paní Štědrá se polekala. „Co je ti? Proč vyvádíš?“ tázala se úzkostlivě.

„Stodola…,“ mumlal obchodník

„Mlč a spi!“ (...)

(......)