Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

10

Shrben, poněkud kulhaje, ubíral se dále, krhavé oči upřené před sebe, jako by směřoval k vzdálenému cíli; za ním s křikem a halasem poskakovali uličníci; avšak žebrák jich nedbal; zvykl si na ně jako starý kůň na mouchy, které dotírají na jeho nozdry. Jenom holí komíhal za zády, jako by se bál útoku zuřivého psa a bručel: – Na proroka pokřikovali: Lysý! Lysý! A medvědi je roztrhali… že se to nesmí… pakáž uličnická, nemá to kázeň, nemá to bázeň… –

Opět se zastavil před výkladní skříní cukrářství; očima hltal krémové trubičky, indiány a různobarevné atlasové bonbony. Žvýkal zapadlými čelistmi a polykal sliny; mumlal: – Že bych neměl peníze, o to není… mám peníze, to je to nejmenší… mohl bych si koupit, copak o to, jenomže… –

Z cukrářství vyběhlo děvče s dřevěnou tyčí a počalo stahovat závěsy. Žebrák se odtrhl od výkladní skříně.

Stmívalo se. V parku před hraběcím zámkem potkal pána, zahaleného v plášť. Kráčel se sklopenou hlavou, opíraje se o deštník. Žebrák poznal notáře dr. Tichaye, který se zde každého večera procházel a skládal báseň pro místní týdeník. Chleboun sňal usmolený klobouk a pozdravil; avšak notář si ho nevšiml, zabrán do svých rýmů.

Od zámecké brány, zakryté dřišťálovými keři, ozývá se dívčí smích. Chleboun ví, že se tu scházejí slečny se studenty a mezi nimi Zdeňka kastelánova, kterou otec určil za nevěstu panu Peciánovi.

– Nestydy… – bručí posupně… – se studenty mají undrholty^[6]… a… a… cigarety kouří… říct tak slovíčko, byl by křik… zdvihnout sukýnky a nasekat… nasekat na holou by se patřilo… metlou ďábla vyhnat… vymýtit špatnost… já ale nic neřeknu, radši se od toho odtáhnu… –

Kráčí pod hustou klenbou kaštanových stromů, hlasitě krká a říhá, neboť život mu naběhl množstvím kávy a polévky, kterou dnes musil sníst za dveřmi milosrdných příbytků. Při ústí kaštanové aleje stojí kaplička. Zamřížovaným otvorem ve dveřích je vidět svatý obrázek, před nímž plane světélko. Mřížemi házejí zbožní lidé dovnitř mince. Žebrák přitlačil obličej k otvoru, aby spočítal, kolik dnes tržila Panna Maria; je už tma a nevidí peníze na podlaze; přece však mu v srdci kyše závist, že nedostal ty peníze on, a spílá pobožným dárcům.

Na obloze se jiskří osamělá hvězda, v městě za jeho zády zasvítila okna lidských (...)

(......)