Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11

Obchodník Štědrý se přesvědčil, zda služka spí a jsou-li všechny dveře uzamčeny. Potom se sháněl po knize Pět neděl v baloně. Otvíral zásuvky, díval se pod stůl a šátral po skříních.

„Kam jste dali knihu?“ bručel nevrle.

„Dopoledne tu ještě byla,“ odpověděla manželka, „ležela na posteli.“ Pomáhala muži hledat, ale kniha se nenašla. Obchodník vytáhl ze zásuvky jeden díl naučného slovníku, který nesl heslo Alquierie-Azušak. Před lety ho přesvědčil jeden hbitý agent, že toto dílo nesmí scházet v žádné domácnosti. Obchodník, který ctil vzdělanost, předplatil se na několik sešitů, ale pak se zhrozil útrat a zástupce vyhnal. Zapálil si dýmku a listoval s tváří soustředěnou, zatím co petrolejová lampa něžně vrkala jako hrdlička.

Potom, když pendlovky nespěchajíce odbily deset hodin, vyklepal obchodník dýmku, na níž byl vyobrazen stařičký zeměpán v loveckém úboru, svlekl se a ulehl. Paní Štědrá rozložila spodničky po židlích, zhasla lampu a vlezla pod peřinu. Obchodník, usínaje, vzpomněl si na román Pět neděl v baloně. Stýskal si na nepořádky:

„Všechno se musí u nás ztratit. Rád bych věděl, kam ta kniha přišla…“

„Neodnesl ji ten?“ prohodila manželka. „Mně se zdálo, že něco přede mnou schovával.“

„Já bych ho…,“ rozlítil se muž, „chodit bez práce a ležet v knihách, to by mu hovělo…“

„On je špatný,“ řekla manželka, „vždycky byl špatný a tys mi to nevěřil.“

Obchodník vzdychal, neboť ho znepokojovala svědivá vyrážka: „Poškrab mne,“ zasténal.

Manželka mu hnětla svědivá záda a vzpomínala, jak nevlastní děti hned druhý den po svatbě odmítly pít kávu, protože v ní plavou škraloupy.

– A přece, – dumala, pociťujíc hořkou urážku, – vařím tak dobrou kávu jako v nejpřednějším hotelu. Jiná třebas mísí do kávy žito, ale já nikdy…– 

V prvním patře ležel v posteli Kamil, knihu Pět neděl v baloně pod hlavou. Nemohl usnout; lačný žaludek ho obtěžoval. Odmítl večeři, protože věděl, že tato demonstrace uvede matku v nepokoj.

– Nedají mi najíst, – říkal si a tak se litoval, že mu oči zvlhly. Dařilo se mu špatně v tomto domě. První den byla hostina. Druhý den dojídal zbytky bohaté tabule. Otec žertoval, ale matka úkosem po něm pokukovala. Třetí den bylo hovězí s bramborem. Po obědě šel otec spát, ale brzy vstal s pomačkanou a nespokojenou tváří. Ihned uhodil na příručího: „Proč jsi přijel? Co tu pohledáváš?“ Kamil se přiznal, že ho vypověděli z místa, a od té chvíle se začaly jeho strasti.

– Nebudu jíst a nebudu! – mumlal vzdorovitě, – a kdybych měl zdechnout… nebudu! –

Představuje si škodolibě, jak matka bude zděšeně pobíhat kolem lůžka, na němž odpočívá mladík, zesláblý hladem. Nabízí mu vybrané lahůdky, ale Kamil odstrkuje její ruku a říká – Snězte si to sami. Umírám! –

Nemůže žít, protože mu zamkli jeho cylindr, zvonovitý raglán, tuhé límce, nádherné kravaty a citronové polobotky. Přiměli ho, aby chodil bez límce, oblekli ho do modré zástěry a poručili mu, aby se obul do zkornatělých záplatovaných perek. Hlavně ty (...)

(......)