Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

14

Byl hluboký večer, okresní město upadlo do dřímoty, jenom v lékárně U milosrdného bratra seděli páni; zahaleni v pláštěnky upíjeli kořalku z nálevek. Poslouchali penzionovaného správce pošty, jenž obracel se ke dveřím a syčel, až se mu umělý chrup viklal. Vykládal o tragédii v Mayerlingu^[10] podle jednoho spisu, propašovaného z Německa. Pecián miloval tajná poselství; všechno, co mělo pečeť tajemství, ho přitahovalo jako masařku k hnisavé ráně. Kdyby náležel mezi zvířata, tehdy by byl počítán k nočním tvorům. Slunce na obzoru ho oslňovalo jako výra; avšak mezi stíny ožíval a větřil. Všechno jasné mu bylo podezřelé, neurčité přítmí mu bylo důvěrně známé. Zajisté ctil stařičkého mocnáře a věřil v jeho dobrotu a moudrost. Avšak nemohl ho vidět pro hradbu lstivých a úskočných dvořanů, kteří ho obklopovali. Věřil, že dvořané jsou oděni v řasnatá roucha, jichž záhyby skrývají smrtonosné dýky. Sídla panovníků mají v podzemí bludiště tajných chodeb a za tapetovými dveřmi se ukrývají spiklenci. Často hovořil o portiérách, za nimiž se naslouchá, o nitkách, které se sbíhají v čísi ruce. Svět mocných se mu jevil jako panáčkové divadlo. Ženská krása se mu zdála být stvořena k tomu, aby rozšafné a řádné muže lákala do tenat a tam je hubila. Politika mu byla bludištěm rejdů a piklů, napověděných vět; ruka, napřažená k ráně, kruté a obscénní výjevy, nevídané rozmařilosti, ukryté před zrakem lidu za říšskými prapory.

Naslouchali mu s napětím, když líčil lásku korunního prince Rudolfa ke krásné baronese Vecsérové. Penzionovaný správce pošty věděl všechno, věděl i více než kočí Bratfisch, který vezl svého pána na poslední dostaveníčko.

Zástupce textilních továren Raboch chtěl věděti ještě víc než Pecián a tvrdil, že následník trůnu byl ubit svými kumpány při divoké pitce. Správce pošty příkře odbyl agenta, jenž se tvářil, jako by byl zasvěcen do tajností rodu habsburského, a prohlásil, že v jeho přítomnosti se nesmějí rozšiřovat neuctivé názory o vládnoucí dynastii.

Raboch byl uražen a měl na jazyku: – Vy, pane Peciáne, víte všechno, ale není vám známo, že vaše nevěsta Zdeňka se schází se studentem. – Avšak nechal si to pro sebe a řekl si, že jeho chvíle přijde.

Bledý kastelán litoval starého císaře, který byl tak často navštíven ranami osudu. Podivoval se mu, že v té těžké chvíli zachoval klid a mužnou rozvahu.

„Možná,“ dodal, „možná, že ani není pravda, že nejjasnější princ je mrtev. Dal jsem si říci, že bloudí světem v přestrojení, aby na vlastní uši poznal pravé smýšlení lidu.“

„A dá se poznati,“ děl Pecián slavnostně, „až udeří na říši ta těžká hodina.“

Lékárník by rád slyšel nějaké pikantní historky ze života baronesy Vecsérové, ale správce pošty se zatvářil jako zasvěcený muž, který však váhá sdílet svá tajemství s nepovolanými lidmi.

Pan Raboch slyšel, že korunní princ (...)

(......)