Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

16

Před chrámem stála Hladká Ančka na jedné straně, na druhé prosťáček Hynek, dvě bědné karyatidy^[11]. V kostele burácely varhany, mnohohlasý zpěv otřásal lomenými okny. Prosťáček Hynek slabounkým hláskem se připojil k zbožné písni a nebesa se mu otvírala. Hladká Ančka třásla zvadlou hlavou na tenkém krku a breptala mechanicky: – Pámbíček zaplať, pámbíček zaplať. – Nad kostelem, nad okresním městem se klenula modrá barva míru, čistá obloha s několika nehybnými obláčky. V parčíku před kostelem poskakoval kos po písčité stezce a pronásledovaly se dvě babočky. Pod klenutou lipou klímala stařena u ošatky pomerančů. Několik venkovských žen v upjatých jupkách se kupilo před chrámovým portálem.

Ite, missa est…^[12] Umlkly varhany a zpěv dozněl. Z kostela se valil zástup, starší páni s úpravnými vousy, jinoši, zavánějící brilantinou, slečny s velmi širokými klobouky, s úzkým pasem, staženým hedvábnou šerpou, s dlouhými sukněmi; cupitaly, vrtíce rozložitými boky.

V hlavní ulici, která se nazývala třídou dr. Aloise Fábery, byla promenáda. Měšťané se pohybovali velmi zvolna, opírajíce se o mohérové deštníky, a zdravili širokým rozmachem klobouku. Slečny klepaly vysokými podpatky o dláždění a úzkostlivě chránily mléčné obličeje před slunečními paprsky. V tomto pestrém zástupu bylo viděti Kamila, syna obchodníka Štědrého. Procházel se s jednou dámou, nakláněl se k ní a z rozmazlenosti mluvil huhňavým hlasem. Jeho krk byl sevřen vysokým, škrobeným límcem, švihal rákoskou se stříbrnou hlavičkou a se zálibou se díval na citronové polobotky se širokými stuhami.

Dalo mu to velmi práce, než uprosil otce, aby ho pustil na promenádu. Obchodník zprvu nechtěl o tom ani slyšet. Mínil, že příručí bez místa se nesmí ukazovat mezi lidem. Žadonil, ustavičně bzučel a zapřísahal otce. Matka se posléze přidala na jeho stranu. Nevídáno, ať se trochu projde; nemá to smysl věznit dospělého mladíka. Obchodník se poddal a matka odemkla skříň a vydala mu sváteční oblek. Příručí chvatně zul Kassemovy opánky a mrštil jimi do výklenku pod kamny. Oděl se v listrový kabát a v pepitové, velmi široké kalhoty. Jeho oči nadšeně hladily citronové polobotky. Šeptal něžně: – Moje botičky, já vás už dlouho neviděl… – Než vykročil na ulici, otec přísně prozkoumal jeho zevnějšek. Syn se mu nelíbil; jeho oblek považoval za vyzývavost; zejména cípek krajkového kapesníku, jenž vyčníval z náprsní kapsy, jitřil jeho nelibost; uklidnil se teprve, když Kamil cípek ukryl; když však byl z dohledu otcova, zase jej povytáhl.

Vztyčené hroty jeho zrzavého kníru prozrazovaly, že na chvilku nabyl sebevědomí. Vypravoval své dámě o veselém životě v městě Olomouci a říkal, že miluje společnost, že v okresním městě jsou poměry příliš těsné pro muže jeho názorů a že hledá spřízněnou duši. Nade všecko si cení upřímnost. Slečna se chichotala a odpovídala, že každý tak mluví, ale za dnešních dob nelze mužům věřit.

Třída dr. Aloise Fábery ústila v náměstí, kde stály řady žebřiňáků a venkovských (...)

(......)