Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

17

Trh se končil, sedláci nakládali na vozy zeleninu a kvičící selata, venkovští výrostci sedali na bicykly a bryčky se pohnuly. Avšak třídou dr. Aloise Fábery se zvolna valil proud štěbetavých slečen a rozjařených mladíků. Student zahlédl pana Peciána, provázeného jeho nevěstou Zdeňkou, dcerou kastelánovou. Hubený správce pošty nesl svou hlavu vysoko nad zástupem a vedl svou snoubenku tak opatrně, jako by to byla nádoba se vzácnou tekutinou. Jaroslav zpozoroval, že růžová a boubelatá Zdeňka mu dává očima znamení. Zastavil se a čekal. Když kráčeli kolem lékárny, tu poštovní správce opustil nevěstu, aby vyhledal své přátele. Kastelánova dcera spěšně zamířila k studentovi a rozčileně zahovořila: „Jaroušku, prosím vás, přijďte večer k zámku, já vám musím něco říci, něco moc důležitého, přijdete?“

Student přisvědčil.

„Ale jistě přijdete? Ne, abyste nepřišel, já musím, musím s vámi mluvit, rychle mně slibte, že přijdete, on tu bude každou chvíli, já nechci, aby viděl, že s vámi mluvím, to by bylo zase kázání… Tak jistě přijdete?“

Student přikývl.

„Ne takhle…,“ naléhala Zdeňka, „to nic není, musíte mi dát čestné slovo…“

„No, tak čestné slovo.“

„A zadušujte se.“

„Na mou duši.“

„Tak je to dobře. Já jsem tak ráda… On už jde. Hledá mne. Jděte pryč, Ježíš, co stojíte…? Už je zle. Uviděl mne… To je vaše vina…“

Pan Pecián se přiblížil a zmocnil se své snoubenky s výrazem, jako by ji zatýkal. Upravil si skřipec na nose a zachmuřeně loupl očima po studentovi.

Zástupem proběhl pán v rozhaleném límci, holohlavý a s obnaženými koleny. Poskakoval křepce v krátkých skautských kalhotách, jako by byl čiperný chlapec, a nikoli profesor osmé hodnostní třídy. Zastavil se před výkladní skříní knihkupce Oktávce a prohlížel si vystavené publikace. Výkladní skříně hostily zažloutlé příručky o zavařování ovoce, několik sešitů indiánských povídek s barevnými obrázky, dívčí románky od Carské, antikvární Tři mušketýry s otisky prstů; mapy okolí, archy obtisků a školní pomůcky.

Knihkupec Oktávec s dvojkou přes rameno, provázen jezevčíkem, právě vycházel z krámu. Profesor Pošusta ho zastavil a ptal se, nemá-li na skladě knihu Duše a dílo od spisovatele F. X. Šaldy. Knihkupec se podivil, neboť knihu neznal a o spisovateli toho jména nikdy neslyšel. Slíbil však, že knihu objedná. Hvízdl na psa a poroučel se. Po několika krocích se však obrátil a měřil profesora podezíravým pohledem.

– Podívejme se na něho… – mručel ten pohled, – slyším, že má doma knih od podlahy ke stropu. Samá kniha se mu válí v bytě. A pořád nemá dost, pořád by ležel v knihách… U nás si nebudeš vymýšlet novinky. Máme svůj rozum… –

Odsuzoval profesora v souhlase s celým okresním městem, protože přišel odjinud, protože příliš rychle chodil, ačkoli mu hodnost kázala, aby se šinul zvolna; že běhal (...)

(......)