Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

18

Večer se vkradl do bran okresního města, přinášeje sytou vůni z polí, vyhřátých jako chlebová pec. Seděli před domem obchodníka Štědrého a zírali na nebe. Nad střechou okresního hejtmanství svítila jediná hvězda; chvěla se jako vzdálená svítilna, kolébaná větrem. Vedle obchodníka usedla jeho manželka s paní Rabochovou, předsedkyní Cercle français. Dostavil se i pan Raboch se zardělými tvářemi, ve kterých jako by kypěl utajený smích. Zvonil drobnými mincemi v kapse a v jeho potměšilých očích byl sytý, spokojený výraz. Promenády šuměly. Na severní straně se procházeli ti, jimž náleží vládnout městu. Na protější straně se veselili tovaryši, studenti a řemeslnické dcerky. A středem náměstí, po dlážděné úhlopříčně, se houpali izraelité. Pod tvrdými klobouky nesli obchodní starosti. Život v okresním městě byl pravidelný jako střídání ročního počasí. Nikdy se nemůže smísit severní promenáda s hlučnou promenádou řemeslníků a studentů, jako se nespojí zima s létem. A dlážděná úhlopříčna bude od obou odlišena na věčné časy.

Když obchodník seděl ve své židli, tehdy rád cestoval po cizích krajích. Cizina pro něho jakož i pro ostatní obyvatele se začínala od stého milníku od městských hranic. Život v okresním městě byl pravý, všechno ostatní mátožné a přeludné. Obchodník vypravoval, že v Anglii byla uvězněna miss Pankhurstová^[13], vůdkyně sufražetek; kýval hlavou a jevil obavy, aby z toho nevzešlo nic zlého. Pan Raboch se zavrtěl; myšlenka, že by ženy měly mít volební právo, ho rozveselovala. Vzkázal do Anglie sufražetkám svou nelibost, a řekl, že má ženské raději v posteli než v politice. Jeho manželka se pohoršila nad tou řečí, ale pan Raboch se rozesmál. Nutil svou paní, aby přeložila neslušné výrazy do francouzské řeči. Paní Rabochová hrozila, že odejde, bude-li takhle mluvit. Ale pan Raboch mínil, že se nemusíme stydět za to, co dovedeme.

Po náměstí se mihl Viktor s placatou čepicí na kulaté hlavě a s harmonikou, zavěšenou na popruhu přes rameno. Přiblížil se kradmo k jedné služce a štípl ji do boku. Děvče vyvřísklo a Viktor se zachechtal. Pak pospíchal dále na krátkých silných nohách a zapadl do hospody. Obchodník se zasmušil a jeho manželka se nespokojeně pohnula. Nepovedl se jim tento syn. Když zaváděli v městě elektrické osvětlení, tehdy putoval od jedné žárovky ke druhé a s nadšením se díval na žhavé osmičky. Chodil se zástupem montérů v modrých blůzách a obdivoval se jim, když natahovali drát a u uzenáře pojídali nemírné množství párků. Snil o tom, že bude také montérem a že mu uzenář bude z kotlíku vytahovat jeden párek za druhým. Postával pod železničním viaduktem, a když vlak hřměl nad jeho hlavou, tu se otřásal sladkou hrůzou. Všechny stroje ho přitahovaly neodolatelnou silou; přelézal tovární zeď a toužebně se díval oknem na lesklý, svištící setrvačník. Hrál si s nástroji, spravoval elektrické zvonky a snažil se mluviti basem a zlořečiti jako dělníci.

– Dal jsem ho do latinských škol, – vzdychal obchodník, – ale (...)

(......)