Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

22

Slunce se houpe v špinavé kaluži; oslnivě se třpytí louže a slunce nechce vylézt z koupele; má dost času. Nějaký pes útočí na dlažební kostku a hlasitě štěká. Považuje kámen za živočicha, který se tváří mrtvým; odskočí stranou, vypne se a pak se znova vrhne na dlažební kostku. Nesmrtelný pes, říká si student Jaroslav. Zdá se mu, že pes si hraje už celé věky. Z dílny vyběhl učedník a za ním se hnal jeho druh a hodil po něm kusem uhlí. Stařena, která šla kolem, s chutí nadávala na nezbednou mládež. Breptala, opakovala slova, stále nadávala; snad nikdy nezemře ta stařena a bude stále nadávat. Student Jaroslav sedí na schůdcích před krámem. Za ním jsou svazky sladkého dřeva, rákosu, rýžová košťata. Zakrývá si tvář a skulinami mezi prsty šilhá na radniční hodiny. Zdá se mu, že ručičky jdou nazpět jako na hebrejských hodinách. Mnoho času, mnoho času… Okresní město je nadito časem jako faraonovy sýpky. Nikdo tu nespěchá. Bachraté domy hýří v bohatství času. Nějaká žena se vyklonila z okna a vytřepává utěrku. Odkudsi zaznívají ospalé zvuky klavíru; píseň si dá na čas; bude znít od věčnosti do věčnosti. Po náměstí se ubírá strážník s rozepjatou blůzou a nese spisy. Za sto let půjde zase kolem a ponese spisy.

Konečně odbilo pět hodin. Studující se zdvihl a ubíral se k měšťanské škole. Tam v přízemí byla umístěna městská čítárna, jež se otvírala odpoledne o páté hodině. Stěny čítárny byly pokryty barvotisky z českých dějin a varovnými nápisy.

V této místnosti nerušte ticho ani tichým hovorem a Neplivejte na zem.

V rámcích byly zavěšeny noviny, vždy několik čísel najednou. Byly tam výtisky Času a XX. Věku z minulých týdnů, předvčerejší Národní listy a Právo lidu. Jenom Národní politika byla z dnešního dne. Student se pídil po čerstvém kousku potištěného papíru. Na pultech, rozestavených kolem zdí, byly vystaveny kožené desky s tituly týdeníků a revuí. Rozevřel desky s nápisem Novina a nalezl Výroční zprávu Občanské záložny. Desky, označené Naše doba, hostily Myslivecký obzor. Pod jménem Moderní revue se ukrývaly Vydrovy besedy a Svatý Vojtěch. Z dlouhé chvíle začal student listovati v knize stížností, zavěšené u vchodu. První stránky tohoto sešitu byly popsány hustým, drobným písmem. Neznámý podivín vysvětloval, jak se stal abstinentem, a varoval před kořalečným morem. K tomuto pojednání byly rozličným rukopisem připojeny nadávky a hanlivé poznámky. Několik dalších stránek obsahovalo necudné kresby a sloupce číslic.

Za několik okamžiků nato vstoupil do čítárny profesor Pošusta. Student se zarděl a uctivě vstal. Profesor však ho stiskl pod paží a s laskavým násilím ho přinutil, aby se zase posadil. Profesor obešel sál letmo, nahlédl do časopisů a šeptem se otázal studenta, míní-li se tu zdržet. Jaroslav odpověděl, že už všechno přečetl; nato požádal profesor studenta, aby ho vyprovodil, nemá-li nic na práci. Oba se dorozumívali šeptem jako v kostele, ačkoli mimo ně v čítárně nikdo nebyl.

Na ulici vzal profesor svého bývalého žáka (...)

(......)