Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

25

Přišel do krámu agent Raboch a usadil se na pytli kávy. Obchodník ho uvítal znepokojeně s nedůvěrou. Pátral v jeho zarudlé tváři, napojené utajeným smíchem. Jakou nepříjemnou zvěst mu přinesl starý klepař, jenž šmejdí po městě a vyzvídá?

Avšak agent má potěšitelnou novinu. Syn Viktor byl prý jmenován správcem zdejší elektrárny. Obchodník se nedůvěřivě usmívá. Bodejť… Viktor! Agent se zapřísahá; má to z jisté ruky. Dověděl se to první, pan Raboch se všechno doví první.

Obchodník důstojně odvětil, že je dost starý, aby ho někdo měl za blázna. Agent pokrčil rameny, poněkud se urazil a odešel. Obchodník vyšel před krám a kose zíral za agentem, který zase někam pospíchal. Známe tě, pane Rabochu! Vím dobře, kdo se mně vkrádá do krámu a míchá kávu s rýží a dělá mi všelijakou škodu. Rozhlašuje, že se u mne v krupici našel myší trus. Vyzvídá a pak donáší kupci Zoufalému.

Viktor… Takového člověka by povýšili? To by lepšího neměli? Vždyť ten hoch nemá v sobě kusa vážnosti. Být správcem, to není jen tak. To by už nebyl dělník, ale úředník. Jakým může být úředníkem, když nemá ani pořádný rukopis?

Je to pošetilost a lépe na to nemyslit. Avšak myšlenky se vracejí jako dotěrné mouchy.

– Vždyť se říká, – dumal, – že Viktor se ve své věci vyzná. Slyšel jsem už mnoho chvály. Což o to, obratný by byl… Už jako chlapec se zajímal o elektrotechniku. Posílali pro něho, aby spravil domácí telefon nebo vedení… –

Obchodník vzpomíná, že Viktorovy výkresy visely na výstavě v měšťanské škole. Učitel mu radil, aby dal syna do průmyslové školy, že jeví nadání k technice. Otec však nechtěl. Buď se bude učit, pak bude úředníkem, jinak půjde do obchodu. Viktor však zběhl z učení a dal se k dělníkům.

Cítil, že se vzmáhá v něm nepokoj. Že by ten potměšilý agent přece mluvil pravdu? Díval se do oken okresního hejtmanství, jako by odtud žádal vysvětlující odpověď. Pak vyklepal dýmku, vstrčil ji do kapsy a počal kroužit kolem radnice. Dovnitř se mu nechtělo a přímo se zeptat v úřadovně se obával. Aby se mu tak vysmáli…

Přece však se vplížil do budovy a zastavil se u sluhy, který právě sešíval akta. Počal nenápadně a zdaleka rozhovor. Avšak sluha mu vpadl do řeči a blahopřál mu k synovu povýšení. Obchodník se roztřásl a oči se mu zalily. Pokyvuje hlavou, odešel domů.

Při obědě pátrá v synově tváři, ale nemůže v ní nic rozluštit. S nedůvěrou zírá na jeho kulatou, ježatou hlavu, na ruce, v nichž je zažraný mour. Srdce mu pokleslo.

– Není to možné, – usoudil. – Jak to jenom vypadá? A písmo nemá… A páchne jako chudí lidé potem, chlebem a cibulí. Jaký by to byl úředník? Úředníci se vypínají a osopují se na lidi. Přijdou domů, hartusí a prohýbají se v kříži. Musí se kolem nich chodit po špičkách… –

– Není to možné, není to možné, – opakuje zarmouceně. Dříve, než donesl lžíci k ústům, vybafl na Viktora: „Prý tě jmenovali správcem?“

Paní Štědrá se zastavila vyčkávavě uprostřed světnice. Viktor polkl a odpověděl pokojně: „Jmenovali.“

Otec položil (...)

(......)