Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

26

V lékárně U milosrdného bratra seděli u pultu, zahaleni v pláštěnky, a upíjeli likér, který jim naléval veselý, zarudlý lékárník. Klenutou místnost osvětlovala jediná žárovka. Stíny se ploužily po porculánových baňkách a krám dýchal učenou, latinskou vůní. Muži v pláštěnkách mlčeli a naslouchali jednotvárné písni větru, který lomcoval železným závěsem.

Penzionovaný správce pošty pan Pecián otáčel zamyšleně čtverhrannou sklínkou a dumal o sobě. Rád se obíral sám sebou; to ho dojímalo a povznášelo. Fantastická mysl snadno plodila podivné obrazy; probouzel k životu pochmurné, zlovolné bytosti, které na něho útočily; on pak se s nimi rozhořčeně potýkal.

Výstředně samolibý člověk promítl svoje osobní strasti do vesmíru. Tam v nesmírné dálce viděl svého úhlavního nepřítele, sedícího na věčné planetě. Poznává ho, poznal by ho mezi milionem zlých duchů. Vidí jeho tvář s příšernou přesností. Skrčený, s odstávajícíma ušima, zelených očí a zarostlé tváře; pejzatý, s pitvornou čepičkou na hlavě a vyznání židovského. Zná i jeho jméno, jmenuje se Sanhédrin, osobní nepřítel správce Peciána. Kolikrát už viděl jeho tvář, scvrklou jako zmrzlé jablko. Pozoruje jeho pohyby; jsou hbité, nenadálé jako u jedovatého hmyzu. Mužík pletichaří, pletichaří, aby poštmistrovi zašmodrchal život.

Je to dílo mužíka, jménem Sanhédrin, že Peciánova tvář je dlouhá, žlutá a pokrytá jaterními skvrnami. On způsobil, že jeho manželka zešílela a v temnotě duševní zemřela. On zplichtil, že poštmistra trápí žáha, že má potíže s obstipací střeva^[22].

Odpovídaje svým myšlenkám, zalomcoval rukama a zahučel: „Všude je zrada.“

„Ano, zrada…,“ přisvědčil kastelán Vepřek a připomněl plukovníka Redla, který byl v žoldu nepřátelské moci a zradil mobilizační plány. Z německo-ruské pohraniční stanice Eydtkuhnen dostával zásilky peněz. Byl konečně odhalen a zastřelil se ve vídeňském hotelu.

Poštmistr zdvihl prst.

„A to všechno,“ mínil, „je dílo židů.“ Jeho výraz zdivočel a dodal svému hlasu hrubosti: „Dílo žhidů, žhidáků…“

Agent Raboch projevil pochybnost. Nechápal, co mají židé společného se zradou plukovníka Redla.

Pecián se rozohnil. Nazval Rabocha nezkušeným člověkem. Což neví, že světové Židovstvo podle protokolů sionských mudrců má v plánu zničiti křesťanský svět, aby na jeho troskách vybudovalo židovské království? Několikrát přece už vykládal, že je to msta židovská za zboření Chrámu…

„A hle,“ dodal, „plukovník Redl byl jejich nástrojem. Za židovské peníze zrazoval vlast…“

Lékárník výstražně zasyčel. Bledý kastelán si odkašlal. Agent rýpl poštmistra do boku, neboť do lékárny vstoupil zasilatel Wachtl. Avšak Pecián ho nepozoroval, zachvácen výmluvností. Když ho spatřil, nemohl zaraziti proud řeči. Puzen neznámou silou vychrlil svou nenávist speditérovi do tváře.

„Vy to sám dobře víte, pane Wachtle,“ řekl, významně pomrkávaje.

Zasilatel vytřeštil oči a polkl. Na čele mu vyvstala zlostná žíla; zaťal pěsti a skrčil mohutná ramena. Poštmistr to (...)

(......)