Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

37

Na zasilatelství Julia Wachtla ronila zasmušilá nebesa sychravý déšť, smíšený se sněhem, země rozbředlá a bláto se lepilo na nohy lidí a dobytčí paznehty. Obyvatelé se tlačili ke kamnům a vzdychali, že se spotřebuje mnoho paliva. Ráno zvonil mrazík jako stříbrný zvonek, ale pak opět začal poletovat vlhký sníh. Bílou korou polepil střechu okresního hejtmanství, na věži radnice utvořil čepičku a pole zavalil závějemi.

V ten čas přišel do krámu obchodníka Štědrého listonoš v modré pláštěnce a podal mu dopis se slovy: „Tak tady nesu to velké překvapení, já se klaním!“

Obchodník roztrhl obálku a dal se do čtení. Manželka se postavila za ním a nahlížela do listu. Pan Štědrý se utrhl: „Nekoukej mi přes rameno, víš, že to nemám rád.“ Paní Štědrá vzdychla a odešla do kuchyně.

Syn Kamil psal: – Moji milí! Předem přijměte srdečný pozdrav se stálou vzpomínkou, co pořád děláte a jak se máte. Já se mám prvotřídně… –

Zde otec zavrtěl nespokojeně hlavou a mručel: – Prvotřídně… Prvotřídně… kde jenom nabral taková slova? –

– Promiňte, že jsem již dávno nepsal, ale jsem tak zaměstnán, že nevím, kde mně hlava stojí. Není to také maličkost býti obchodvedoucím firmy Weissbarth a synové. Je to prvotřídní… –

Otec svraštil obočí.

– … prvotřídní obchodní dům, lukrativní závod, firma to známá v tu- i cizozemsku. V tom obchodě jde to jako v úlu, rozkazy létají sem a tam, lidé přicházejí a všichni se obracejí pouze na mne… –

Obchodník pokynul pochvalně hlavou: – To je kluk! Ten se ve světě neztratí. Vždycky jsem to říkal. –

Četl dále: – Drahý tatínku, píšeš mi, zdali bych nemohl v našem závodě umístit toho pána, co je příbuzný pana Rabocha, ono by to šlo, mám tu velké slovo, ale je-li ten pán ochoten pod mým velením pilně pracovat? U mě by neměl žádnou protekci ani extravuřty, neb jsem ve službě ostrý. Já nikomu nepovolím a pan šéf mne za to chválí… –

Obchodník si pohladil knír.

– V našem městě je ustavičný ruch a život, zejména m.^[35] tatínek by vyvaloval oči, kdyby spatřil zdejší obchody. Poznal by, že obchod nelze vést jako za starodávna, svět kvapí mílovými kroky kupředu a m. tatínek by se uvolil ve svém obchodě zavést dalekosáhlé reformy… –

– Dalekosáhlé… – zavrčel obchodník, – šmok! Podivín! Já ta slova nemám rád! Se mnou s ničím dalekosáhlým nepočítej. Já to přivedl dost daleko. Uvidím, kam to přivedeš ty. –

– Mám četné společenské závazky a jsem na roztrhání, – píše obchodní příručí, – zdejší dámy jsou apartní a vzdělané. Kultura je na výši. Jsem zván do primissima rodin. Kolikrát nevím, kde bych měl být dříve. Mnohá slečna si myslí, že obchodvedoucí firmy Weissbarth a synové by nebyla špatná partie. – 

Otec Štědrý se zasmušil. Kroutil si mušku pod dolním rtem a děl k sobě: – Jen ty… tento… s těmi apartními dámami pomalu! Primissima rodiny… tohle se mi nechce líbit… ještě do něčeho přijdeš… –

– Jsem zdráv a doufám, že u vás je tentýž pád. Přijměte ještě jednou mnoho pozdravů, jakož i pozdrav m. bratrovi Viktorovi i m. (...)

(......)