Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

38

Oné noci byli obyvatelé okresního města nenadále vyrušeni ze spánku. Z chrámové věže bilo kovové srdce zvonu na poplach. Obyvatelé shazovali ze sebe peřiny a zažíhali světlo. Zvon na věži bouřil stále naléhavěji a k jeho hlasu se připojil jedovatý svist tovární sirény. Po ulicích dusaly kroky a bylo viděti některé obyvatele, kteří se zapínají v prudkém poklusu. Rudá záře roztrhla temnotu a uprostřed noci způsobila svítání. Zasilatel Wachtl v hasičské uniformě zastavoval se před domy, na nichž byla upevněna červenobílá tabulka s nápisem Zde se hlásí požár, a břeskně troubil poplašný signál.

Zástup lidí kvačil k ostrovu, jejž vytvořila líná, lhostejná řeka. Na střeše žlutého domku stál ohnivý sloup. Okna byla jasně osvětlena a za nimi hučel plamen jako stroj. Zasilatel Wachtl, velitel hasičů, pobíhal kolem místa neštěstí a harašil rozkazy. Jemu k pomoci přiskočil správce Wagenknecht. Mávaje nad hlavou sukovitou holí, kázal lidu, aby utvořil řetěz a nepřibližoval se k požáru.

S řinčením přijela stříkačka. Hasiči nasadili hadice a občané zaujali místa u pák. Bledý kastelán, agent Raboch, učitel Král, poštmistr Pecián, knihkupec Oktávec stáli vedle sebe a pohybovali pákou. V prsou všeho lidu vzklíčilo nadšení a obětavost. Jenom notář dr. Tichay stál opodál, zahalen v havelok, a s kloboukem vtištěným do čela. Trčel bez hnutí, pozoruje úchvatné divadlo, a na nehybnou postavu padal odlesk plamenů. V jeho básnické mysli se nejasně chvěly verše, popisující požár.

Hasiči, stojíce na žebříku, chrlili proudy vody do hořícího stavení. Střecha se odchlípla a obnažila zčernalé trámoví. Voda se s praskotem spojovala s plameny. Oheň štítivě odpuzoval vodu a hněvivě vypouštěl sloupy jisker, které dohasínaly v sežehnuté trávě.

Kolem požářiště se bezradně potácel pan Facalít. Lomil rukama a pokřikoval cosi dětským hláskem. Byl oděn v dlouhý kabát a hedvábnou vestu. Na hlavě mu seděla podivná čtverhranná čepice. Avšak kalhoty si ve zmatku zapomněl a nyní zmateně pobíhal, ztráceje plyšové pantofle. Obyvatelé se nepamatovali, že by někdy spatřili pana Facalíta mimo žlutý domek, kde žil jako plž v ulitě. Nyní byl obrazem měkkýše bez skořápky a mnozí se tázali: – Co bude s panem Facalítem? Kde bude bydlit pan Facalít? Kdo jej vezme pod krov? Kdo mu dá nocleh a kdo ho nasytí, ubožáka, tak krutě postiženého neštěstím? –

Hasiči vnikali odvážně do hořícího stavení a vynášeli věci, aby je uchránili před zkázou. Na jasně osvětleném prostranství před hořícím stavením spatřili obyvatelé orchestrion, obraz ženy s tučným, růžovým poprsím v těžkém zlatém rámci, kořenáč s papírovou palmou, několik lahví, rozházené nádobí, stoly a židličky…

Obyvatelé vytrvale pumpovali, zasilatel, začerněný v obličeji a s rozcuchaným knírem, vykřikoval rozkazy a voda praskala i syčela pára. Plyšový mužík zoufale bědoval, že je uvnitř slečna a že nechce opustit hořící stavení. Četnický strážmistr odvážně vlezl do okna a po chvíli viděli občané, jak v náručí vynáší dívku (...)

(......)