Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

51

A tak zástup, kolébaný na vlnách vzpomínek, dospěl až k budově gymnazijní. Před ústavem se zdvíhal pahorek zarostlý pažitem a na ten pahorek vystoupil poslanec dr. Alois Fábera. Standarty se seskupily kolem něho; zástup zmlkl. Poslanec položil si pravou ruku na prsa a palcem levé ruky se zachytil za okraj kalhotové kapsy. Zdvihl hlavu, aby přehlédl zástup; otevřel ústa a v jeho hlase zaznělo sladké tremolo. Srdečně vítá drahé krajany a kolegy, kteří se sešli v tento den před památnou budovou ústavu. Lehce se pohybují poslancovy čelisti; šťavnatý baryton hladil po tvářích a natřásal vnitřnosti; hlas mohutní, hlas burácí; podoben břečťanu na poslancově vile šplhá se stále výš a výše, stane na okrouhlém obláčku a odtud pak rokotá jako zpěv skřivana. Posluchači mimoděk sledují krátkou dráhu tohoto hlasu; jejich zraky se pozdvihly až k vížce, jež kryla zvonek. Připomínali si uštěpačný hlas kovového srdce, jež každého rána svolávalo posluchače, jako by říkalo: – Stu… denti – pojď… te si – pro pět… ky. – Mnohému starci s vyhaslými zraky zní tento hlas ještě dnes do tísnivých snů.

Poslanec šťavnal, šťavnal, jeho ústa se lehce pohybovala jako otáčecí dveře. Když mluvil o minulosti, tehdy obracel svůj zářící obličej k zářícímu slunci. Dvě zářivá slunce se setkala na své dráze. Minulost představil posluchačům jako idylický barvotisk. Na zeleném trávníku rozkvétají sedmikrásy. Nad květinkami laškují motýlové, v háji cukrují hrdličky. Poslancův hlas klokotá, že tehdy, za dávných dob, byl lid bodrý, poctivý a neznal falše. Dbal starodávných obyčejů a jeho spravedlivost byla skálopevná. Slovo poctivého souseda platilo víc než směnka. S povzdechem se odtrhl řečník od tohoto luzného obrazu, aby pohleděl šedé, neupřímné přítomnosti v tvář. Buclatou ručkou ukázal na věžičku koleje; apostrofuje slavnou Almu mater, z jejíchž prsou jsme sáli sladké mléko moudrosti; z vížky se vrátil na zemi; objal tklivým pohledem shromáždění a nazval studovanou inteligenci solí země. Jděte mezi lid, burácí řečník, a třímejte pochodeň svobody. Na vás jest, abyste vyvedli národ z temna poroby k slunci svobody. Bez studovaných hlav by lid zahynul v bařinách nevědomosti. Zatrylkoval, umlkl a utřel si kapesníkem kaštanovou bradku. Nadšené posluchačstvo zavalilo řečníka potleskem a provolalo slávu.

Po něm se ujal slova profesor Pošusta. Vězel v tmavém, přísném kabátě a jeho krk objímal tuhý límec. Sňal skřipec a ozbrojil se brýlemi. Zdvihl šosy kabátu a učinil pohyb, jako by se chtěl posadit na katedru. Vzpamatoval se však, vyňal z kapsy čtvrtky popsaného papíru a přísným pohledem přeměřil posluchače, jako by už napřed varoval pokušitele. Pak si odkašlal a počal. Již oslovení: Drazí krajané, milí kolegové a vážení přátelé, přečetl z papíru. Mluvil o dějinách gymnázia od založení až po naše časy. Byla to důkladná přednáška, opřená o pilné studium a přesná data. Četl jednotvárným, pedantickým hlasem a občas střihl po posluchačích varovným pohledem. Za jeho řeči (...)

(......)