Karel Poláček

ČTRNÁCT DNÍ NA VOJNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III. Prezentýrka

Co nazýváme prezentýrkou? Prezentýrkou zoveme takové výjevy:

Řekli jsme: Za pokřiku „Vojno, povol – hej rup!“ vhrne se zástup narukovavších do dvora kasáren. Tam stojí již valné houfy narukovavších, kteří v prudké debatě vypravují o zkušenostech z války. Celkem však možno pozorovati, že nejhorlivěji věnují se jídlu. Otvírají kufříky, rozbalují mastné papíry a krájí pokrm mohutným zavírákem. Zkušenosti ze světové války velí, aby nůž byl opatřen kroužkem a připevněn šňůrou k oděvu; rovněž aby peníze před spaním ukládaly se pod hlavu; tak jako na jídelní příbor vyryje se znaménko.

Prezentýrka skládá se ze sezení na kufřících, pojídání zásob z domova, z vykouření nesmírného počtu retek, krájení špeku, lámání buchet, ohlodávání řízků a pak hraní na foukací harmoniku. Nejvíce se však na vojně jí, což konstatuje i ruský spisovatel Kuprin, který praví, že voják jí za pochodu i odpočinku, ba i během odpykávání trestu. Avšak již během prezentýrky poznáme, že z vlastností, které nejvíce charakterizují vojenské zřízení, je nevýslovně dlouhé čekání a s tím spojený trapný pocit nejistoty, co bude dále. Toto čekání, které ve vojenské mluvě nazývá se „čumákování“ nebo tak nějak, zkracuje se častým odbíháním do kantýny, kdež kantýnský, muž zduřelých tváří a kníru, který hlásá, že jeho majitel je vysloužilý šikovatel, čepuje pivo, jež je bledé a slabé jako chovanky kláštera Sacré Coeur. Kantýna je naplněna hustým kouřem a pustým řevem, jejž bychom v tak dokonalé jakosti sotva našli jinde než na vojně. V kantýně dostaneme i buřty, i oplatkové řezy, i vojenské pohlednice, na kterých je vymalován vojín, sedící obkročmo na sudu se sklenicí piva v ruce. A narukovavší sliní inkoustové tužky a píší na pohlednice tyto řádky: „Drazemilovaná manželko a dítky předem přijměte srdečný pozdrav se stálou vzpomínkou jak se pořád máte a co děláte já se mám chválabohu dobře ještě jednou Vás zdraví Váš věrný (...)

(......)