Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O stavu četnickém

Byli bychom do jisté míry překvapeni, kdybychom četli v nějaké literatuře asi takovou partii:

„Slunko zapadlo. Na městečko snesl se boží mír. Ptáčkové umlkli v korunách věkovitých lip, které roznášely medovou vůni svých květů po ztichlém náměstí. Okna příbytků se osvětlovala, což značí, že obyvatelé shromáždili se po pilné a krušné práci kolem stolu, aby povečeřevše strávili několik milých hodin v kruhu rodinném ve vážné i žertovné rozmluvě anebo ve čtení zábavných poučných knih, aby na chvíli se rozjařili a zapomněli na trudy a klopoty života vezdejšího.

Poslední paprsky sluneční ozlatily rudými červánky četnickou stanici. Ze dveří této budovy, která na náměstí pevně od věků stála, aby chránila majetek a bezpečnost pokojných občanů, vyšel statný jinoch v četnické uniformě. Spanilým čtenářkám můžeme prozraditi, že jméno jeho je Dušan Zábranský. Mladý četník postál na chvilku na prahu, pohlížeje zasněným okem směrem k jednomu osvětlenému domu, jehož starobylé podloubí zdobilo malebností svou náměstí. Jeho široká prsa dmula se bouřlivými city a v jeho srdci háral neuhasitelný oheň lásky nevinné k sličné dceři místního měšťana a krupaře pana Nikodéma.

Na zámecké věži bilo osm hodin. Dušan, uslyšev jejich melodický hlas, vykročil pružným krokem směrem k onomu domu; milostná touha dodávala jeho krokům křepkosti. Pod podloubím bylo zříti ladnou dívčí postavu. Milou její tvářinku polil nachový růměnec. Ona spatřila v zahoustlém soumraku švarnou postavu svého milého.

‚Betynko milá!‘ zvolal mladistvý četník vroucím hlasem, klada svoji ruku kolem štíhlého pasu dívky milené.

‚Dušane můj!‘ vzdychla dívka, objímajíc švarného junáka. Mladí lidé setrvali drahnou chvíli v objetí. Nikdo jich neviděl, jen měsíček shlížel na ně čtveračivým okem, jistě se zalíbením.

Mladí lidé poznali se před rokem na plese řemeslnické besedy. Uviděli se a ihned vzklíčila láska jednoho k druhému…“

A tak dále.

Řekli jsme, že bychom byli překvapeni, čtouce lyriku tohoto druhu. Neboť, a to konstatujeme s politováním, nebývá četník předmětem lyrického líčení, což tkví v nepravém názoru na tento stav. V četníku nenalézá písemnictví zalíbení. Jistě nebývá nikdy lyrickou pasáží. Nanejvýše momentem dramatickým. V pátém aktě tragédie nebo na posledních stránkách naturalistického románu ze života pytláků ozve se výkřik „Ježíš Maria!“ a zaleskne se (...)

(......)