Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CXVIII

Nemáš več doufat, jsi-li slepý k onomu světlu, jež není z věcí, nýbrž z jejich smyslu. Nacházím tě, jak stojíš před vlastními dveřmi: "Co tady děláš?" Nevíš a naříkáš si, jaký je život.

"Život už mi nic nedává. Má žena spí, můj osel odpočívá a obilí zraje. Nejsem nic než hloupé čekání a nudím se." Dítě, které si nemůže hrát, neboť už nedovede ve hře číst Usedám vedle tebe, abych tě poučil. Pluješ ztraceným časem a sedí v tobě úzkost, že se neuskutečníš. Druzí totiž říkají: "Člověk musí mít cíl." Je krásné plout, když ti při tom z moře pozvolna vyvstává břeh. Je krásná skřípající kladka, která ti přináší vodu. I zlaté obilí, přístav tvé dřiny. I úsměv dítěte, přístav rodinné lásky. I oblek se zlatým zdobením, pozvolna šitý pro slavnost. Čím se však můžeš sám v sobě stát, budeš-li otáčet klikou jen pro zvuk kladky, budeš-li šít šaty jen kvůli šatům, milovat jen kvůli lásce? To vše se rychle vyčerpá, protože ti to nemá co dát. Tak jako na galejích, kam posílám ty, kdo přestali být lidmi. Udeří motykou a je to prostě rána motykou. A tak zasazují ránu za ránou. V jejich vlastní podstatě se tím nic nemění. Plavba bez břehů a pořád dokola. Není tu tvorba, nejsou cestou a povozem jedoucím k světlu. Ale když pod stejným sluncem, na stejně tvrdé cestě a v stejném potu jednou za rok vydobudeš čistý diamant, nábožně se (...)

(......)