XLVIII
A jako velký příklad mě napadají kurtizány a láska. Mýlíš se totiž, jestliže věříš v hmotné statky pro ně samy. Tak jako neexistuje krajina, spatřená z výše hor, pokud ji sám nevytvoříš namáhavým výstupem, stejně je tomu s láskou. Nic nemá smysl samo o sobě, nýbrž skutečným smyslem každé věci je struktura. Tvář z mramoru není prosté jen souhrn nosu, ucha, brady a druhého ucha, nýbrž svalstvo, které je spojuje. Sevřená pěst, která něco drží. A pro básnický obraz naprosto není podstatná hvězda a číslo sedm nebo studánka, nýbrž mnou vytvořený svazek, kterým těch sedm hvězd přiměji, aby se koupaly ve studánce. Aby vyvstalo pouto, musí tu být samozřejmé věci, které jsou svazovány. Síla pouta v nich však nespočívá. Podobně jako past na lišky, jejíž podstata není v drátě, podložce či jiné části, nýbrž v jejich tvůrčím seskupení. Teprve potom uslyšíš nářek chycené lišky. A tak i já, ať zpěvák, sochař či tanečník, polapím tebe do svých pastí. Stejně je tomu s láskou. Co můžeš čekat od kurtizány? Nanejvýš odpočinek těla. když jsou oázy dobyty. Neboť kurtizána od tebe nic nežádá a nenutí tě. abys byl. Ale když toužíš, pln milostné vděčnosti, přispěchat milované ženě na pomoc, pak je to proto, že byl v tobě vyburcován spící archanděl.
Rozdíl tu není v snadném dobytí, neboť pokud tě tvá milovaná doopravdy miluje, stačí ti otevřít náruč a je tvá. Rozdíl je v daru. Kurtizáně nelze nic darovat, neboť to, co jí přinášíš, má předem za povinnou daň. A máš-li něco uloženo jako daň, budeš o tu povinnost smlouvat. V tom bude totiž spočívat smysl tance, který je tančen. Když se večer vojáci rozejdou se svým ubohým žoldem, kterým je třeba šetřit, po vykřičené čtvrti, smlouvají tady a kupují si lásku jako potravu. A stejně jako mohou dík potravě zas pochodovat pouští, dík koupené lásce se jejich tělo uklidní a bude zase schopné samoty. Všichni se však proměnili v kramáře a nikdo z nich necítí horoucnost.
Obdarovat kurtizánu by mohl leda člověk bohatší než král, neboť za to, co jí přinášíš, je vděčná především sobě samé a shlíží se ve svém úspěchu a sama sobě vzdává poctu za to, že je tak obratná a krásná a vydobyla z tebe toto výkupné. A kdybys do té bezedné studny vyklopil zlatý poklad celého tisíce karavan, ještě pořád jsi nezačal dávat. Neboť tu musí být někdo, kdo přijímá. To je ten důvod, proč večer moji válečníci hladí za ušima chycenou pouštní lišku, a když se jim přitulí k srdci., jsou opojení vděčností a matně cítí cosi jako lásku. Neboť mají pocit, že tomu divokému zvířátku cosi dávají. Ale najdi mi ve vykřičené čtvrti kurtizánu, která se ti stulí do náruče, protože tě potřebuje.
Přesto se však někdy stane, že některý z mých mužů, ani chudší ani bohatší než jiný, zatouží rozhodit své zlato do větru jako strom semena. Neboť je voják a sklizní pohrdá. A plný nádherné vznešenosti kráčí v noci kolem brlohů. Jako když rázně kráčí rozsévač k šarlatové zemi, která je hodná přijmout.
Ten voják nijak netouží uchovat si své bohatství, celé je rozhází a bude jediný, kdo poznal lásku. A probudí ji možná i v těch ženách, neboť tady se tančí jiný tanec, tanec, v němž ony přijímají. Říkám ti, je velký omyl nevědět, že přijímat je něco jiného než brát. Přijímat znamená především dar, dar sebe samotného. Skoupý není ten, kdo se nechce zničit v samých darech, nýbrž člověk, který neposkytne za tvou obětinu světlo své tváře. A skoupá je země, která nezkrásní, když do ní zaseješ zrno, I kurtizány a opilí vojáci mohou někdy ze sebe vydat světlo.
i PDF 
.