William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ROMEO A JULIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 2. 

Ulice.

Vystoupí Capulet, Paris a Sloužící.

 

Cap. Však Montek vázán toutéž pokutou,

co já; a mužům starým jako my

již těžko není zachovati mír. 

Par. Jste oba nad vše váženi, a žel,

že dlouho tak jste žili v nešváru.

Leč nyní, pane můj, co říkáte

mé prosbě? 

Cap. Opakuji jenom to, 

co prve již jsem řekl. – Dítě mé 

až dotud ve světě je cizinkou, 

a nevidělo ještě proměny 

čtrnácti roků. Dvou jen ještě jar 

uvadnout nechte krásu peřestou, 

než dospělou být může nevěstou.

Par. Jsouť mladší nežli ona šťastné matky.

Cap. Když tak, byl jejich květ až příliš krátký. 

Zem pohltila vše mé naděje, 

až na ni; ona zbyla jedinou 

nadějnou vládkyní mé pozemskosti. 

Leč zkuste u ní štěstí, Parisi, 

a vaše srdce v souhlasu-li znějí, 

má vůle jest jen částí vůle její; 

když svolí, její volba v sobě chová 

mou ochotu i souhlas mého slova. 

Dnes na večer k slavnosti starobylé 

jsem pozval k sobě mnohé hosty milé; 

vy, ze všech nejvíc vítán, které znám, 

ten počet milých rozmnožíte nám. 

Dnes uvidíte pod mou střechou chudou, 

jak zemské hvězdy k nebi zářit budou. 

Vše, co jen mládí, jaré duše cítí, 

když za belhavou zimou, oděn v kvítí, 

jde v patách duben, vše tu něhu v shluku 

tam naleznete svěžích, dívčích puků. 

Vše slyšte, vizte; a ta nejvíc milá 

vám buď, jež toho nejvíc hodna byla.

Má dceř z těch mnohých o jednu buď víc: – 

jen číslicí, byť neplatila nic. 

Již pojďte se mnou.

(K Sloužícímu.)

Brachu, honem jdi 

a po krásné Veroně vynajdi 

ty, kteří jsou tu psáni. Vyřiď všude, 

že, komu libo, u mne vítán bude.

(Odejdou Capulet a Paris.) 

Slouz. Vynajít mám ty, kteří jsou tu psáni. 

Psáno jest, že si má švec hledět svého lokte, krejčí 

kopyta, rybář štětce a malíř sítí; ale mne 

posílají, abych vynašel osoby, které jsou tu psány! 

a já nemohu vynajít, koho ta písařská osoba zde 

napsala. Musím k lidem učeným. – Právě vhod!

 

Vystoupí Benvolio a Romeo.

 

Ben. Mlč, brachu; – jeden oheň druhý tráví, 

bol jeden mírněn trýzní muky větší; 

kdo odvrátí se, závrati se zbaví;

a hoře zoufalé žal jiný léčí: 

jen do očí si novou nemoc vprav 

a od otravy staré budeš zdráv. 

Rom. Ach, na to výborný jest jitrocel. 

Ben. Nač, prosím?

Rom.. Na tvou holeň zlomenou.

Ben. Romeo, zbláznil jsi se?

Rom. Nezbláznil;

však hůře nežli blázen spoután jsem 

a vězněn, mořen hlady, trýzněn, bit, 

a – Dobrý večer, milý člověče! 

Slouž. Dej Pán bůh dobrý večer. – Prosím vás, pane, umíte číst?

Rom. Tak; vlastní osud ve svém neštěstí. 

Slouž. Tomu snad jste se naučil bez knihy; ale prosím vás, umíte něco číst, co vidíte?

Rom. Tak jest, když znám jen písmeny a řeč. 

Slouž. To mluvíte poctivě; potěš vás Bůh! 

Rom. Stůj, brachu; umím číst. (Čte.)

»Signor Martino s chotí a dcerami; hrabě Anselmo 

a jeho spanilé sestry; ovdovělá šlechtična Vitruviova; 

Signor Placentio a jeho (...)

(......)