William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

VEČER TŘÍKRÁLOVÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna pátá

Zahrada Oliviina.

(Vystoupí PAN TOBIÁŠ, PAN ONDŘEJ a FABIAN.)

PAN TOBIÁŠ: Tudy, signore Fabiane!

FABIAN: Už jdu, už jdu; promeškám-li jen zbla té mely, ať se těžkou myslí k smrti uvařím!

PAN TOBIÁŠ: Neměl bys radost, kdyby si ten skrblický, darebácký bručál utržil notnou ostudu?

FABIAN: Zavýskal bych, pane; vždyť víte, že mne připravil o dobrou vůli slečninu, když jsme tu jednou štvali medvěda.

PAN TOBIÁŠ: Jemu na zlost budeme štvát zas; a uděláme si z něho blázna, až zčerná a zmodrá; není-li pravda, pane Ondřeji?

PAN ONDŘEJ: Když ne, je škoda, že jsme na světě.

PAN TOBIÁŠ: Hle, tady je ta malá ještěrka.

(Vystoupí MARIE.)

Nu, jak, můj zlatohlávku indický?

MARIE: Schovejte se do křoví, Malvolio přichází tou cestou dolů; již půl hodiny cvičil se tam na slunci v dvorných posuncích se svým vlastním stínem. Pozorujte ho pro lásku k všemu, co je k smíchu, neboť vím, že toto psaníčko udělá z něho přemýšlivého blbce. Tiše, byl-li vám kdy milý šprým. – Tady lež (pohodí psaní), neb tam se blíží pstruh, který se lapí polechtáním.

(Odejde.)

(Vystoupí MALVOLIO.)

MALVOLIO: Záleží jenom na štěstí; všechno na štěstí. Marie mi jednou řekla, že mne ona má ráda, a já slyšel sám, jak, narážejíc na to, pravila, že kdyby se do někoho zamilovala, byl by to někdo jako já. Mimo to mne vyznamenává nad kohokoliv jiného v jejích službách. Jak si to mám vyložit?

PAN TOBIÁŠ: Domýšlivý lotr!

FABIAN: Tiše! To rozumování dělá z něho nevšedního krocana. Jak se naparuje v tom zčepýřeném peří!

PAN ONDŘEJ: Hrome, jak bych tomu lotru natloukl!

PAN TOBIÁŠ: Tiše, povídám.

MALVOLIO: Tak býti hrabětem Malvoliem!

PAN TOBIÁŠ: Ach, ničemo!

PAN ONDŘEJ: Střelte ho, střelte ho!

PAN TOBIÁŠ: Tiše, tiše!

MALVOLIO: Máme toho příklady; šlechtična Strachy si vzala svého komorníka.

PAN ONDŘEJ: Fuj, ty mužská Jezabelo!

FABIAN: Ó mlčte, teď je v tom až po uši. Hle, jak ho jeho obrazotvornost nadýmá!

MALVOLIO: Tři měsíce po svatbě tak sedět ve svém křesle –

PAN TOBIÁŠ: Ó, jen mít prak! A trefit ho zrovna do oka!

MALVOLIO: – vše služebnictvo kolem sebe, v květovaném, sametovém županu, právě přišed s pohovky, kde zanechal jsem Olivii spící –

PAN TOBIÁŠ: Oheň a síra!

FABIAN: Jen tiše, tiše!

MALVOLIO: – a pak mít panské rozmary. A když jsem je vážně změřil pohledem, jmu se říci, že znám své místo, jako si přeji, aby oni znali své; a potom se zeptat po svém strýci Tobiáši.

PAN TOBIÁŠ: Hrom a peklo!

FABIAN: Jen tiše, tiše, tiše! – Teď, teď.

MALVOLIO: Sedm z mých lidí v poslušném chvatu rozběhne se pro něj. Mezitím se zakaboním a třeba si natahuji hodinky nebo si pohrávám s nádherným šperkem. Tobiáš přichází; pokloní se mi –

PAN TOBIÁŠ: Mám toho chlapa nechat na živu?

FABIAN: Párem koní kdyby nás tahali z mlčení, přec mlčme, mlčme!

MALVOLIO: Vztáhnu k němu ruku, takhle, přitlumuje svůj důvěrný úsměv přísným pohledem výčitky –

PAN TOBIÁŠ: A nedá ti pak Tobiáš ránu přes hubu?

MALVOLIO – řka: „Strýče Tobiáši, (...)

(......)