William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

VEČER TŘÍKRÁLOVÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ TŘETÍ

Scéna první

Zahrada Oliviina.

(Vystoupí VIOLA a ŠAŠEK s bubínkem.)

VIOLA: Zdar, příteli, tobě i tvé hudbě! Živíš se bubínkem?

ŠAŠEK: Ne, pane; jsem živ u kostela.

VIOLA: Máš tedy v kostele službu?

ŠAŠEK: Nic takového, pane. Jsem živ u kostela, neboť žiju ve svém domě a můj dům stojí u kostela.

VIOLA: To bys také říci mohl, že král leží u žebráka, bydlí-li žebrák blízko něho; nebo že kostel stojí u bubínku, když tvůj bubínek stojí u kostela.

ŠAŠEK: Trefa, panáčku! – Považme ty časy! Cokoliv řekneš, je teď vtipné hlavě jako kůzlečí rukavičky; kmitem obrátí to na ruby.

VIOLA: Ba pravda; ti, kteří mrštně pohrávají se slovy, mohou je obratem uvésti v lehkou váhu.

ŠAŠEK: Proto bych si tedy přál, aby má sestra neměla jména.

VIOLA: Proč, brachu?

ŠAŠEK: Inu, pane, její jméno jest slovo; a pohrávání s tím slovem mohlo by mou sestru učinit lehkovážnou. Ale vskutku, slova jsou učiněnými lotry od té doby, co je směnky zneuctily.

VIOLA: Tvůj důkaz, muži?

ŠAŠEK: Víte, pane, nemohu jej podati beze slov; a slova tak zfalešněla, že se mi protiví něco jimi dokazovati.

VIOLA: Ručím za to, žes veselý hoch a o nic na světě se nestaráš.

ŠAŠEK: Ne tak, pane; starám se o leccos; ale v hloubi duše, pane, nestarám se o vás; a říkáte-li tomu nestarání se o nic, pane, tedy bych rád, abyste zmizel.

VIOLA: Nejsi ty šašek u slečny Olivie?

ŠAŠEK: Nikoliv, pane; u slečny Olivie není žádného bláznovství: nebude si držeti blázna, dokud se nevdá; a blázni mají se k manželům jako sardele k slanečkům; manžel jest ten větší. Já vpravdě nejsem její šašek, ale jen překrucovač slov.

VIOLA: Viděl jsem tě ondy u hraběte Orsina.

ŠAŠEK: Bláznovství, pane, obchází kruhem světa jako slunce; svítí všude. Rmoutilo by mne, pane, kdyby nemělo býti blázna zrovna tak často zapotřebí u vašeho pána jako u mé paní. Zdá se mi, že jsem tam Vaši Moudrost viděl.

VIOLA: Nuže, dobíráš-li si mne, nechci s tebou nic více mít. Zde malé spropitné.

ŠAŠEK: I ať Jupiter, až bude příště mít vlásenkářského zboží nazbyt, pošle tobě vous!

VIOLA: Na mou věru, přiznám se ti, že skoro po vousu práhnu. (Stranou.) Ačkoliv bych nechtěla, aby na mé bradě rost. – Je tvá paní doma?

ŠAŠEK (ukazuje na peníz): Neměl by párek takových mladé?

VIOLA: Zajisté, kdyby se uložily spolu na úroky.

ŠAŠEK: Rád bych převzal úlohu dohazovače, Pandara z Frygie,
kdybych tak dostal Kressidu k tomuto Troilovi.

VIOLA: Rozumím vám, pane; dobře žebráte.

ŠAŠEK: O nic tak ohromného, doufám, žebraje o peníz žebrácký: Kressida byla žebračka. Má paní je doma, pane. Vyložím tam, odkud přicházíte. Kdo jste a co byste rád, jest nad mé ovzduší – řekl bych obzor, ale to slovo je už dnes otřepané.

(Odejde.)

VIOLA: Ten brach je moudrý dost, by blázna hrál;
a k tomu, by se dobře hrálo to,
je třeba trochu vtipu; musí těch
dbát nálady, z nichž tropí sobě žert,
znát osob povahu a vhodný čas
a jako poštolka se vrhati
na každé pírko, jež jí kmitne v zrak.
Toť úkol (...)

(......)