William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

JAK SE VÁM LÍBÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 5.

Jinde v lese.

Vystoupí Silvius a Phoebe.

SILV.: Ne, milá Phoebe, tak mnou nezhrdej;
to nečiň; řekni, že mne nemiluješ,
však neříkej to s takou hořkostí.
Sám kat, jehožto srdce obvyklým
se zatvrzuje na smrt pohledem,
meč nespouští na šíji schýlenou
dřív, nepoprosiv za odpuštění.
Chceš býti krutější než ten, kdo živ
až do smrti jest vláhou krvavou?

Vystoupí Rosalinda, Celia a Corin v pozadí.

PHOEBE: Tvým katem nechci být; já prchám ti
jen proto, že ti nechci ublížit.
Ty pravíš, vražda že jest v očích mých.
Toť věru hezké, pravdě podobné,
že oči, – nejkřehčí a nejútlejší
všech věcí, – jejichž brány bojácně
se zavírají před slunečním práškem,
jsou ukrutníci, kati, vrahové!
Teď od srdce se mračím na tebe;
a umějí-li zranit oči mé,
ať zabijou tě teď. – Aj, dělej přec,
jak omdléval bys; nuže, padni teď;
a nemůžeš-li, ó jen styď se, styď
a nelži, oči mé že vrazi jsou!
Teď ránu ukaž mi, již zasadily
ti oči mé. – Jen jehlou škrábni se
a nějaká ti jizva zůstane;
a chyť se třtiny, rýha, zjevný vtisk
ti aspoň chvilku zbude na dlani. –
A moje oči, z kterých vyslala
jsem střely na tebe, tě nezraní!
Ne, jista jsem, že v očích není moci,
jež může zraniti.

SILV.: Ó, drahá Phoebe,
kdys najdeš-li, – jak vždy se může stát,–
moc lásky v jakés líci kvetoucí,
pak poznáš rány neviditelné,
jež zasazuje ostrý lásky hrot.

PHOEBE: Však do těch dob se ke mně nepřibližuj;
až to přijde, muč mne výsměchem
a nelituj mne, jako do těch čas
též já mít s tebou soustrast nebudu.

ROSAL.: Proč, – prosím vás? Kdo as je vaše matka,
že nad nešťastnými tak jásáte,
je tupíte a ještě bůh ví co?
Vždyť proto přec, že krásy nemáte,
– a víc jí věru na vás nevidím,
než bez svíce jít může potmě spat, –
již nemusíte hrdou, krutou být!
Aj, co to jest? – Proč díváte se na mne?
Já na vás pranic více nevidím,
než na trhovém zboží přírody.
I kýho výra! zdá se mi, že chce
i moje oči v sítě zamotat!
Ne, hrdá slečno, na mou věru ne,
v to nedoufejte; vaše tmavé brvy,
váš havraní a hedvábový vlas,
ni vašich očí černé korály
a smetanová líčka nemohou
mé srdce k vašim nohám schýliti. –
Proč za ní chodíš, june zpozdilý,
jak mhavý jižní vítr, prškou slz
a vanem vzdechů po ní supaje?
Tys přece tisíckráte hezčí muž,
než ona žena; blázni jako ty
svět plní děcky nezvedenými
jak ona jest. Ne její zrcadlo,
však ty jí lichotíš a v tobě jen
se vidí krásnější, než v pravdě jest
na její tváři kterýkoliv rys.
Nuž, děvo, sama sebe poznejte
a kleknouc v postu nebi děkujte,
že zamilován do vás řádný muž;
neb musím přátelsky vám pošeptat:
Jen prodejte se, dokud můžete,
neb jiný vás tak brzo nekoupí.
Hned proste toho muže o milost
a milujte ho, berte nabídku;
neb škaredosti sotva jméno stačí,
kdy škaredou se jeví v posměvači.
Ty, pastýři, ji vezmi. – S bohem již.

PHOEBE: Tak, prosím, sličný jinochu, mne plísni
po celý rok; já slyším (...)

(......)