William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

JAK SE VÁM LÍBÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 4.

Les.

Vystoupí Vévoda starší, Amiens, Jaques, Orlando, Oliver a Celia.

VÉV.: Orlando, myslíš-li, že mladík ten
vše může učinit, co příslíbil?

ORL.: Tu věřím, tu zas nevěřím; jak ten,
kdo strach má nedoufat a doufá s bázní.

Vystoupí Rosalinda, Silvius a Phoebe.

ROSAL.: Jen ještě strpení, než připomenu
vám naše úmluvy.
(K vévodovi:) Vy pravíte,
když přivedu vám vaši Rosalindu,
že ji Orlando od vás dostane –

VÉV.: Tak stalo by se, kdybych království
moh‘ dáti s ní.

ROSAL. (k Orlandovi): A vy jste přislíbil,
ji pojmout za choť, když ji přivedu?

ORL.: Všech království být král, to učiním.

ROSAL. (k Phoebe): Vy pravíte, že vezmete si mne,
když budu chtít?

PHOEBE: Tak učiním i kdybych
již za hodinu na to zemřela.

ROSAL.: A sňatek se mnou odmítnete-li,
ten věrný pastýř zde vás dostane?

PHOEBE: Tak ujednáno. –

ROSAL. (k Silviovi): Vy pak říkáte,
že vezmete si Phoebe, svolí-li?

SILV.: Ji mít a zemřít třeba jedno bylo.

ROSAL.: Já slíbil, že to všechno vyrovnám.
Vy, kníže, svému slovu dostůjte,
že dáte dceru; – vy, Orlando, svému,
že si ji vezmete; a Phoebe, vy
svůj splňte slib, že ruku dáte mně,
neb odmítnete-li, se provdáte
za toho pastýře; vy, Silvie,
slib dodržte, že vezmete si ji,
když odmítne mne; a tak odcházím,
bych pochybnostem konec učinil.

(Odejdou Rosalinda a Celia.)

VÉV.: Ten mladý pastýř živě připomíná
mi mnohým rysem podobu mé dcery.

ORL.: Když nejprv jsem ho viděl, pane můj,
mně zdál se býti bratrem vaší dcery.
Však, dobrý pane, on se narodil
zde v těchto lesinách a základům
byl učen mnohých nebezpečných věd
od svého strýce, o němž povídá,
že veliký byl kouzelník a žil
zde v lesa okruhu skryt před světem.

Vystoupí Prubík a Audrey.

JAQ.: Toť jistě hrozí nová potopa světa a párky scházejí se do archy. Zde přichází párek velmi podivných zvířat, kterým ve všech jazycích říkají blázni.

PRUBÍK: Má poklona a pozdravení všem!

JAQ.: Můj vzácný pane, přivítejte ho. To je ten střelený pán, kterého jsem tak často potkával v lese; on přísahá, že býval dvořanem.

PRUBÍK: Kdo tomu nevěří, ať uloží mi očistu. Já tančíval menuet; já pochleboval vznešené dámě; já choval se politicky k svému příteli a uhlazeně k svému nepříteli; tři krejčí přivedl jsem na mizinu a měl jsem čtyři čestné spory, a jeden skoro skončil soubojem.

JAQ.: A jak se to urovnalo?

PRUBÍK: Inu sešli jsme se a uznali, že je to spor sedmého stupně.

JAQ.: Sedmého stupně?-Jak to? – Milostivý pane, ten chlapík se poveď.

VÉV.: Mně se velmi líbí.

PRUBÍK: Zaplať vám to Bůh, pane; a přeju nápodobně. Já se, pane, přimíchal mezi ty ostatní venkovské párky, abych věrnost přísahal spravedlivě i křivě; podle toho, jak manželství váže a krev rozvazuje. – Arciť panna chudičká, stvoření nespanilé, ale celá moje. Mám už takovou slabost, pane, bráti, co nikdo nechce. Bohatá počestnost, pane, bydlí jako lakomec v nuzném domě; jako perla v ošklivé lastuře.

VÉV.: Jest věru (...)

(......)