William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

JAK SE VÁM LÍBÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 4.

Les Ardenský.

Vystoupí Rosalinda přestrojená za Ganymeda, Celia za Alienu a Prubík.

ROSAL.: Ó,  Joviši, jak celá duše má jest zemdlena!

PRUBÍK: Což pak je o duši, jen kdyby mne nohy nebolely.

ROSAL.: V srdci mi vězí cos, že bych udělala hanbu svým mužským šatům a, dala se do pláče jako ženská; ale musím těšit slabší nádobu, protože kabátec a kalhoty mají si vésti statečně proti sukni; tedy, odvahu, milá Alieno!

CELIA: Prosím tě, již snes to se mnou; nemohu dále.

PRUBÍK: Co mne se týče, raději bych to snes, než nesl vás. Ostatně bych nesnesl ani tak těžký kříž, neboť myslím, že už nemáte v kapse ani křížového tolárku.

ROSAL.: Nuže, to je les Ardenský –

PRUBÍK: Ah, teď jsem tedy v Ardenách; tím větší blázen já! – Když jsem byl doma, byl jsem na lepších místech; ale pocestní musí býti spokojeni.

ROSAL.: Jen tedy buď, milý Prubíku.

Vystoupí Corin a Silvius.

Hleďte, kdo to sem přichází; – mladý muž a stařec ve vážné rozmluvě.

CORIN: Tak bude tebou stále pohrdat.

SILV.: Ty nevíš, Corine, jak rád ji mám!

CORIN: Tak tuším to; kdys miloval jsem též.

SILV.: Ne, Corine, jsa stár ty nemůžeš
to tušiti, ať ve své mladosti
tak věrně miloval‘s, jak kdokoliv,
jenž láskou provzdychal čas půlnoční.
Však byla-li tvá láska rovna mé,
– ač jistě dřív tak nikdo nemiloval, –
rci, ke kolika směšným bláhovostem
tě tvoje náruživost dohnala?

CORIN: Ba k tisícerým, jež jsem zapomněl.

SILV.: Ó,  to‘s tak vroucně nikdy nemiloval!
Když nevzpomínáš pošetilůstky,
k níž láska tvá tě kdysi přiměla,
tys nemiloval!
Když’s nesedával, teď jak sedím já
a vychvalováním své milenky
jsi neznavoval svého posluchače,
tys nemiloval!
Neb, jestli soudruha jsi neopustil,
tak náhle, jak v své vášni nyní já,
tys nemiloval!
Ó, Phoebe, Phoebe, Phoebe!

(Odejde.)

ROSAL.: Ach, bědný pastýři! tvou ránu vidouc
jsem krutým losem našla ránu svou.

PRUBÍK: A já svoji. Pamatuji se, když jsem byl zamilován, že jsem rozbil svůj meč o kámen a řekl mu: „Tu máš za své noční zálety k Johance!“ – A pamatuji se, jak jsem líbal její tlučku od prádla a kravské struky, které dojily její hezounké, rozprýskané ručky; a pamatuji se, jak jsem se miliskoval s luskem na místo ní, vybral z něho dva hrášky, dal jí je a řekl jí plačky: „Nos je na památku ode mne!“ My věrní milovníci děláme často podivné kozelce; ale jako všechno v přírodě jest smrtelné, tak i všechna přirozenost lásky umírá v bláznovství.

ROSAL.: Ty mluvíš moudřeji, než víš to sám.

PRUBÍK: Ba, že nikdy nezvím o svém vlastním vtipu, dokud si o něj nerozbiju holeně.

ROSAL.: Ó Jove, pastýřův žel ten
jak (...)

(......)