William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

KUPEC BENÁTSKÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 2.

Benátky. – Ulice.

Vystoupí Launcelot.

LAUN.: Jistě že moje svědomí bude při tom, abych utekl tomu židu, mému pánu. Zlý duch stojí mi u lokte a pokouší mne řka: „Gobbo, Launcelote Gobbo, dobrý Launcelote“, aneb „dobrý Gobbo“ aneb „dobrý Launcelote Gobbo, vezmi nohy na ramena, rozběhni se a utíkej.“ – Moje svědomí praví: „Ne, měj se na pozoru, poctivý Launcelote, měj se na pozoru, poctivý Gobbo“ aneb, jak dříve řečeno, „poctivý Launcelote Gobbo; neutíkej, pohrdni utíkáním vlastníma patama.“ – Dobrá, nadmíru kurážný dábel mi káže, abych sebral svých pět švestek. „Hajdy!“ říká ďábel; „pryč!“ říká ďábel; „pro pána Boha, povzbuď svou rekovnou mysl,“ říká ďábel, „a utíkej“. – Dobrá, moje svědomí, padajíc mému srdci kolem krku, praví velmi moudře: „Můj poctivý příteli Launcelote, jako syn poctivého muže,“ – či raději syn poctivé ženy, – neboť můj otec byl trochu načichlý, měl tak nějaký škraloupek a příchuť; – dobrá, moje svědomí praví: „Launcelote, ani se nehni.“ – „Hni se,“ praví ďábel. „Nehni se,“ praví moje svědomí. – „Svědomí,“ pravím já, „radíš dobře.“ „Ďáble,“ pravím já, „neradíš dobře.“ Kdybych uposlechl svědomí, zůstal bych u žida, svého pána, který, – odpusť pánbůh, – jest jakýsi druh ďábla; a kdybych židovi utekl, uposlechl bych ďábla, který, – račte odpustit, – je ďábel sám. Zajisté ten žid jest opravdový, vtělený ďábel, a při mém svědomí! – moje svědomí jest jakýsi druh zatvrzelého svědomí, ano mi radí, abych u žida zůstal. Ďábel dává přátelštější radu. Uteču, ďáble; moje paty jsou ti k službám. Já uteču!

Vystoupí Starý Gobbo s košíkem.

GOB.: Mladý panáčku, vy, prosím vás, kudy pak tu přijdu k panu židovi?

LAUN. (stranou): Ó, nebesa, to je můj manželsky nejvlastnější tatík! Má vlčí mhu, ba řekl bych medvědí mhu a nepoznává mne. Stropím si nějakou švandu.

GOB.: Mladý, vzácný panáčku, prosím vás, kudy pak tu přijdu k panu židovi?

LAUN.: Dejte se na pravo na nejbližším rohu a na tom ještě bližším na levo; na tom ze všech nejbližším nedávejte se ani na pravo, ani na levo, ale jděte nepřímo k židovně.

GOB.: I pro všechny svaté, to bude těžko trefit. Nemohl byste mi povědít, zdali nějaký Launcelot, který zůstává u žida, tam zůstává, či ne?

LAUN.: Mluvíte o mladém pánu, Launcelotovi? (Stranou.) Pozor! – teď spustím na celé kolo. – Mluvíte o mladém pánu, Launcelotovi?

GOB.: Ne, pane panáčku; mluvím o synu chudého člověka. Jeho otec, ačkoliv já to povídám, je poctivý, z míry chudý muž a Bohu díky drží se ještě dobře na nohou.

LAUN.: Dobrá, ať si jeho otec je co chce, my mluvíme o mladém pánu, Launcelotovi.

GOB.: O příteli vaší vzácnosti a Launcelotovi, pane.

LAUN.: Ale prosím, ergo, starouši, ergo, žádám vás, mluvíte o mladém pánu, Launcelotovi?

GOB.: O Launcelotovi, libo-li Vašnosti.

LAUN.: Ergo pan Launcelot. Nemluvte o panu Launcelotovi, tatíku, neboť ten mladý pán určením sudby a osudu a jak se to i jinak divně povídá, řízením tří sudiček a jiných takových odvětví učenosti, vskutku, jest už (...)

(......)