Henryk Sienkiewicz
překlad: Augustin Spáčil

KŘIŽÁCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV

Siegfried de Löwe se právě chystal k odjezdu do Marburku, když mu náhle pacholek přinesl list od bratra Rotgiera.

Usmál se, čta prvou část listu, v němž Rotgier líčil, jak žádal, aby kníže za křivdy na řádu spáchané také Spychov křižákům v manství odevzdal. Ale hned druhá část listu obsahovala zprávy neočekávané. Dodávalť tam také Rotgier, že vhodil jednomu z mazověckých rytířů rukavici, aby dokázal, že je řád v únosu dcery Jurandovy úplně nevinen, a vyzýval každého, kdo by o tom pochyboval, na soud Boží, tj. na souboj vůbec před celým dvorem. „Nikdo jí nezvedal,“ psal dále Rotgier, „protože všichni věděli, že o pravdě našich slov svědčí list samého Juranda, když v tom se tam objevil mladík, kterého jsme viděli v lesním dvorci a jenž je patrně manželem dcery Jurandovy – a ten vyzvání přijal. Z té příčiny se nedivte, zbožný bratře, že se s návratem opozdím. – Protivník můj – je přímo dítětem, a mně zápas, jak víte, není novinkou, proto snadno tu krev ke slávě řádu proleju, a to zvláště pomocí Krista Pána, jemuž se zajisté více jedná o ty, kteří kříž na plášti nosí, než o lecjakéhos Juranda, nebo o křivdu nějakého bídného mazurského děvčete!“

Siegfried, přečta list, byl trochu znepokojen: hle, milovaný jím Rotgier má podniknouti smrtelný boj na obranu nevinnosti křižácké, a oni jsou přece vinni, bude tedy bojovati pro lež… Což, stane-li se neštěstí? Ale za chvíli se to Siegfriedovi zase zdálo nemožným. Ano! Pravdu má Rotgier, když píše: Kristovi jistě se bude více jednati o ty, kteří kříž jeho nosí, než o Juranda a jedno děvče mazurské. „Ano, za tři dny se Rotgier vrátí – a vrátí se jako vítěz!“ – upokojoval se v zatvrzelé své duši starý Siegfried.

Zatím uplynuly od lhůty, kdy Rotgier sliboval se vrátiti, dny dva, potom tři i čtyři, a žádný průvod se před ščitenskou branou neobjevoval. Teprve pátého dne, téměř již za soumraku, zazněl hlas rohu před baštou vrátného. Siegfried, který právě skončil večerní modlitbu, vyslal ihned pacholka, aby se dozvěděl, kdo právě přijel.

Pacholek se za chvíli vrátil s tváří rozpačitou, ale změnu tu nemohl Siegfried zpozorovati, protože v komnatě hořel na hlubokém krbu oheň a přítmí jen spoře osvětloval.

„Přijeli?“ tázal se starý rytíř.

„Ano,“ odpověděl sluha.

Ale v hlase jeho bylo něco takového, co křižáka znepokojilo.

Otázal se tedy:

„A bratr Rotgier?“

„Bratra Rotgiera přivezli.“

Nato Siegfried s křesla vstal. Dlouhou chvíli se držel opěradla, jako by se bál, že padne, načež se přitlumeně ozval:

„Dej mi plášť.“

Sluha mu přehodil plášť na ramena. On pak patrně již nabyl síly, neboť sám si shrnul kápi na hlavu a vyšel z komnaty. Za chvíli se octl na hradním nádvoří, kde byla již úplná tma, a šel po skřípajícím sněhu volným krokem k družině, která projedši branou, nedaleko ní se zastavila. Stál tam již hustý houf lidí a svítilo několik pochodní. Spatřivše starého rytíře, pacholci se rozestoupili. Při světle pochodní bylo však přece viděti ustrašené tváře a tiché hlasy (...)

(......)