Henryk Sienkiewicz
překlad: Augustin Spáčil

KŘIŽÁCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV

Macko z Bohdance byl kvůli Zbyškovi velice znepokojen, protože neměl od něho žádných zpráv, když se tu jednoho večera objevil nenadále v Bohdanci Čech Hlava.

Macko, spatřiv jej samého, myslil, že je Zbyško nemocen nebo zabit. Ale Čech jej hned upokojil a vypověděl všecko, co se Zbyškovi přihodilo od té doby, co z Bohdance odjel. Když své vypravování skončil, Macko se chytl oběma rukama za hlavu.

„Rány Boží!“ řekl, „to ani není k uvěření! Oženil se, žena se mu ztratila, dostal bohaté věno, zabil Němce a nyní vlezl vlkovi do hrdla, sám jeda do Marburku, kde jistě zhyne!… Jiný se šedivých vlasů dočká a tolik svízelů nenatropí!“

„Mladý pán jel do Marburku s listem knížete Januše, který mu také dal za společníka pana de Lorche, příbuzného hraběte Geldrya, který se u křižáků veliké vážnosti těší. Snad tedy mladému pánovi ženu vydají, ale jeho samého ve zdraví propustí, protože budou míti ohled na pana de Lorche i na knížete Januše.“ Tak jej Hlava upokojoval.

Ale Macko byl přece pln starostí a umínil si, že hned na pomoc Zbyškovi odjede. Zdržovala jej jedině myšlenka, co udělá s Jagienkou ze Zhořelic, které Němci mezi tou dobou zabili otce. Nyní tedy dívka i veškerý dobytek zůstaly pod ochranou Macka, který je musil chrániti před výpady Vlka z Březové a Čtana z Rohova, sousedů, to, kteří se brannou mocí domáhali, aby si jednoho z nich vzala.

Vtom, co se tak myšlenkami trápil, přijela Jagienka do Bohdance se svým bratrem Jaškem, který jí byl tak podoben, že je lidé mohli docela dobře za dvojčata pokládati. Běžíc přímo k Hlavovi, tázala se: „Pro Boha, Hlavo, povídej, co se stalo?“

To byla první slova, která ze sebe vyrazila.

„Co pak? Co je?“ řekl Macko, přistoupiv k ní, aby ji uklidnil. „Zbyško žije a je zdráv.“

Když pak uslyšela o sňatku Zbyškově i o všech jeho příhodách, sklonila hlavu, ale za chvíli zase ji vztyčila a klidně řekla:

„Patrně to bylo souzeno. Je to vůle Boží! A vy, Macku,“ dodala, „musíte hned jeti na pomoc Zbyškovi, bez starosti, co se mnou bude, vždyť já si také dovedu sama poraditi.“

„Co pak jsi sobě vymudrovala, děvče? Vezmeš-li si mladého Vlka nebo Čtana, potom hned budeš míti pokoj?“ tázal se Macko.

„Nevezmu si ani Vlka, ani Čtana, ale dovolíte-li, pojedu s vámi. Můj kmotr, opat plocký, je nemocen, snad potřebuje ošetření, snad mu právě nyní v nemoci přijdu vhod a ne-li, aspoň uvidím kus světa a vám na obtíž nebudu, vždyť víte, že se lecčehos neleknu.“

„Ale zde Vlk a Čtan Zhořelice přepadnou,“ namítl Hlava.

„Což jsou to loupežníci!“ odpověděla Jagienka. „Oni chtějí Zhořelice, ale zároveň se mnou, a jakmile mne tu nebude, pak bude ještě jeden druhého hlídati.“

„A jak pak pojedeš tak sama? Jediná dívka v celé družině?“ ptal se Macko.

„Vezmu s sebou Anulku Seciechovnu. Ta je také na koni jako doma.“

Macko namítal, že bude míti s děvčaty nesnáze, ale Jagienka trvala na svém, takže za dva dny nato se vydali na cestu.

Desátého dne večer byli již nedaleko Ščitna, aby se dověděli něčeho (...)

(......)