Henryk Sienkiewicz
překlad: Augustin Spáčil

KŘIŽÁCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII

Zatím co se na sněmu vilenském zesilovaly svazky mezi Litvou a Polskou, zesmutněla srdce křižácká, ježto bylo snadno lze předvídati, že Jagiello jako vrchní pán všech zemí, pod vládou knížete Vitolda se nalézajících, v případě války stane na jeho straně.

Hrabě Jan Sayn, komtur grudzianský a hrabě Schwartzburg gdánský odjeli na rozkaz velmistrův ke králi s dotazem, čeho se mohou od něho nadíti. Král jim ničeho neřekl, ačkoliv mu přivezli dary a drahocenná náčiní. Pohrozili tedy vojnou, ne však otevřeně, poněvadž dobře věděli, že velmistr i kapitula se v duších svých bojí hrozné moci Jagiellovy a že touží oddáliti den hněvu a pokoření. A jako pavučiny trhaly se všeliké úmluvy, a to zvláště ony s knížetem Vitoldem.

Řád se tedy chystal k válce. Opevňovány hrady, připravován prach a křesány kamenné koule. Rytíři a lancknechti stahováni ke hranicím, a lehčí oddíly jízdy i pěchoty vpadaly již přes hranice Litvy a Žmujdži ze strany Ragnety, od Gotteswerdera i jiných pohraničních hradů. V houštinách lesních, v polích, po vsích rozléhaly se vojenské výkřiky, a za večerů nad temným mořem lesů svítily záře požárů.

Vitold přijal konečně Žmujdž zjevně pod svou ochranu, poslal tam své rádce a vůdcem ozbrojeného lidu jmenoval statečností proslaveného Skirvojllu. Avšak velká válka neměla ještě tak rychle nastati.

Zatím se po světě rozléhal nářek Žmujdžanů, zoufalé jejich žaloby na křivdy řádem páchané a volání po spravedlnosti: „Slyšte, slyšte!“ volali ke králům i knížatům všech národů. „Žmujdž byla volným krajem, byli jsme volným lidem a krve ušlechtilé, a řád nás chce proměniti v nevolníky. Nehledá on duší našich, nýbrž zemi a statky naše. Bída naše je již tak veliká, že nám zbývá jedině žebrota a loupež! Jak nás má voda jejich křtu obmyti, když sami čistých rukou nemají! My chceme křest, ale ne krví a mečem, a chceme víru, ale jen takovou, jaké vzácní vladaři Jagiello a Vitold učí. Slyšte a zachraňte nás, neboť hyneme! Řád nás chce jen proto křtít, aby nás tím snadněji podmanil; neposílá nám kněze, nýbrž katy. Již nám všecky síly i stáda naše i všecky plody země pobrali; již nám není dovoleno ani ryby loviti, ani zvěř v pustinách honiti. Úpíme! Slyšte nás, neboť naše jindy volné šíje sklonili nyní k noční robotě na hradech, děti nám uvěznili jako rukojmí. Spíše bychom měli plakati než mluviti! Naše rodná místa ohněm vyplenili, pány do Prus odvezli, velké lidi: Korkucia, Vasygina, Svolka a Sagajlu utratili, a jako vlci krev naši střebou. Ó slyšte! Vždyť jsme lidé, ne zvířata, proto voláme k Otci svatému, aby nás dal polskými biskupy křtít, vždyť celou duší po křtu prahneme, ale po křtu vodou lásky, nikoliv živou krví zničení.“

Tak a podobně žalovali v listech Otci svatému nešťastní Žmujdžini, jejichž hlavní síly pod vedením Skirvojllovým stály asi míli východně od Kovna. Tam také nalezl Hlava Zbyška a Macka, při poradě se Skirvojllem.

Byl to muž malé postavy, ale silný a zavalitý. Prsa měl tak vypouklá, že se opravdu hrbu (...)

(......)