Henryk Sienkiewicz
překlad: Augustin Spáčil

KŘIŽÁCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX

Byl již docela večer, když se Hlava se zajatcem na hradě spychovském objevil. Při zprávě o jeho příjezdu vyběhly mu Jagienka se Siciechovnou vstříc. Přišel také kněz Kaleb i Tolima a všichni najednou zasypávali zbrojnoše otázkami vedouce jej do komnaty. Když se konečně dostal Hlava k slovu, počal vypravovati, jak zajali Siegfrieda a jak potom nalezli nemocnou a zbědovanou Danuši.

Uslyševši to Jagienka, běžela hned Jurandovi oznámiti, že se Danuška nalezla a že se za nedlouho do Spychova vrátí.

Kněz Kaleb padl na kolena a chvíli se mlčky modlil; pak vstav, obrátil se k přítomným a řekl:

„Nevysvobodil Bůh Danušku proto, aby rozum její i duši v temnotách a vládě mocí nečistých zůstavil! Položí na ni Jurand své svaté ruce a jediná modlitba jí rozum i zdraví navrátí.“

„Rytíř Jurand?“ ptal se udiveně Čech. „Což má takovou moc? Tož se stal za živa svatým?“

„Před Bohem je již za živa a až zemře, budou míti lidé na nebesích o jednoho patrona mučedníka více.“

„Zajisté!“ řekl Čech.

Další rozmluvu přerušil příchod Jagienčin.

„Oznámila jsem mu,“ řekla, „novinu opatrně, aby jej náhlá radost nezabila, a on hned padl před křížem a modlil se.“

„On beztoho celé noci tak leží a dnes tím více jistě do rána nevstane,“ řekl kněz Kaleb.

A tak se též stalo. Několikrát se na něho podívali a pokaždé jej nalezli ležícího, ne však spát, nýbrž v tak horlivé modlitbě, že se úplnému sebezapomenutí podobala. Strážník, který s hradní věže pohlížel na okolí a bděl podle zvyku nad Spychovem, pak vyprávěl, že viděl té noci jakousi neobyčejnou jasnost v komnatě starého pána.

Teprve druhého dne z rána, když Jagienka zase k němu dohlédla, dal znamení, že chce viděti Hlavu a jeho zajatce.

Vyvedli tedy Siegfrieda z podzemí s rukama křížem na prsou spoutanýma a všichni zároveň s Tolimou se odebrali k starci.

V prvém okamžiku si jej nemohl Čech dobře prohlédnouti, protože okna, v nichž byly napjaté blány, propouštěla málo světla a den byl přitmělý následkem mraků, které celé nebe úplně pokryly a hrozný příval věštily. Ale když bystré jeho oči soumraku přivykly, sotva jej poznal, tak zhubeněl a seschl se. Obrovský muž se změnil v obrovského kostlivce. Tvář měl tak bílou, že se příliš od mléčné barvy vlasů a vousů nelišila.

U křesla stál stůl a na něm kříž, džbán vody a bochník černého chleba, do něhož byla zabodnuta miserikordia čili hrozný nůž, jehož rytíři užívali k dobíjení raněných. Jiného pokrmu mimo chléb a vodu Jurand již dlouho nepožíval. Za oděv mu sloužil hrubý žíněný, povříslem přepásaný šat, který na holém těle nosil. Tak od svého návratu ze ščitenského zajetí žil bohatý a strašný kdysi pán ze Spychova.

Zaslechnuv příchozí, odstrčil svou ochočenou vlčici, která mu zahřívala bosé nohy, a naklonil se dozadu. V tu chvíli se Čechovi zdálo, že je Jurand mrtev.

Nastala chvíle očekávání, neboť všichni si myslili, že dá znamení, aby někdo začal mluviti. Ale on seděl bez hnutí, bílý, klidný, s ústy trochu otevřenými, jako by byl (...)

(......)