Henryk Sienkiewicz
překlad: Augustin Spáčil

KŘIŽÁCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXII

Konečně vypukla válka. Mnoho bitev sice svedeno nebylo, ale ty, které Poláci svedli, neměly právě mnoho úspěchu. Než přitáhly síly polské na bojiště, dobyli křižáci Bobrovníky, srovnali se zemí Zlatoryji – a zase zabrali nešťastný a s takovou těžkostí znova získaný kraj dobřínský.

Prostřednictví české a uherské válečnou bouři na nějakou dobu utlumilo.

Nastalo vyjednávání, při němž Václav, král český, měl rozsuzovati spory mezi Polskou a křižáky.

Ale vojska byla stále hromaděna a posunována proti sobě v zimních i jarních měsících.

Když pak král český, jehož si křižáci naklonili, pronesl rozsudek ve prospěch křižáků, musila válka nanovo vypuknout.

Zatím nastalo léto a zároveň s ním přitáhl „lid“ pod velením Vitoldovým. Přeplavivše se přes řeku pod Červienskem, spojila se obě vojska s prapory knížat mazověckých. S druhé strany v táboře pod Švětem stanulo sto tisíc Němců, železem okovaných.

Král se chtěl přepraviti přes Drvenci a jíti krátkou cestou k Marburku, ale když se přeprava ukázala nemožnou, obrátil od Kuřentníka k Ďadovu, a zbořiv křižácký zámek Dambrovno čili Gilgenburg, položil se tam táborem.

Jako král, tak též důstojníci polští i litevští věděli, že k hlavní bitvě brzy dojíti musí, nikdo však nemyslil, že by k ní mohlo dojíti dříve než za několik dní.

Poláci myslili, že velmistr zastoupiv králi cestu, chce svým zástupům popřáti odpočinku, by stanuly k smrtelnému boji odpočaté a svěží. Vojska královská přenocovala v Dambrově.

Dobytí té tvrze bez rozpaků, ano proti vůli vojenské rady naplnilo srdce královo i Dipoldovo nadějí, neboť tento hrad byl pevný, obklopený jezerem, se silnými hradbami a s četnou posádkou. A přece rytířstvo polské ho dobylo téměř v okamžiku s tak velkým zápalem, že ještě dříve, než celý tábor došel, zbyly již z města i z hradu jen spáleniště a zříceniny, ve kterých divocí bojovníci Vitoldovi a Tataři, vedení Saladinem, dobíjeli poslední zbytky zoufale se bránících německých lancknechtův.

Požár však přece dlouho netrval, protože jej hasil ne právě dlouho trvající, ale prudký liják. Celá noc ze čtrnáctého na patnáctý červenec byla divně proměnlivá a bouřlivá. Chvílemi se zdálo, že celé nebe plane blýskavicemi a hrom od západu k východu strašně rachotil. Časté blesky naplňovaly vzduch sirným zápachem a šumění deště přehlušovalo všecky ostatní zvuky.

Pak vítr rozptýlil mraky a mezi jejich cáry bylo viděti hvězdy a jasný měsíc.

Po půlnoci teprv se vše utišilo trochu, takže bylo aspoň možno rozsvítiti ohně. V té chvíli se jich také zableskly tisíce po nesmírném táboře polsko-litevském. Bojovníci sušili při nich promoklé šaty a zpívali válečné písně.

Král bděl také, neboť v domě stojícím na samém kraji tábora, do něhož se před bouří uchýlil, zasedala válečná rada, před níž byla podávána zpráva o dobytí Gilgenburgu.

Protože se útoku zúčastnil prapor sieradský, byl vůdce její, Jakub z Konecpolí, vyzván, aby se zároveň s ostatními zodpovídal, proč dobývali město bez vyšších (...)

(......)