Henryk Sienkiewicz
překlad: Augustin Spáčil

KŘIŽÁCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI

Zbyško odjížděl z Bohdance s těžkým srdcem. Napřed mu bylo nějak cize a byl celý nesvůj bez strýce, s nímž se až posud po dlouhá léta nerozloučil. Za druhé mu také bylo líto Jagienky a jeda, přemýšlel o všem, co se přihodilo.

„Staří piva navařili,“ řekl si, „bez naší vůle se umlouvali i namlouvali. Ačkoliv Jagienka ví, že miluji Danušku, že jsem jí sliboval, a sama si zajisté na mne ani nemyslila, rmoutí se asi přece. Najevo toho sice nedala, ale snad ve svém srdci hořkost proti mně chová.“ Zapomněl při tom přemýšlení docela, že jede do Mazovska. Připadalo mu docela, jako by Jagienka jela před ním, a před jeho zrakem se vynořila její postava, jak ji poprvé v nádherném šatě spatřil. Zamotala se mu až hlava, když si vzpomněl, jak láskyplně s ním zacházela a jak hluboko do očí mu hleděla. Nejraděj i by se byl zase vrátil, neboť nyní jej přímo bodalo u srdce, že odjel, ani s jejím otcem, ani s ní se nerozloučiv. Čím více jeho myšlenky u ní prodlévaly, tím více vzrůstala touha po ní, a konečně zuřila v jeho žilách pravá sopka, ačkoliv noc byla notně chladná.

Jeho přemýšlení přerušil dusot koně, a v krátku jej dohonil Čech Hlava, vyslaný Jagienkou, veda náhradního koně.

„Pochválen Pán Bůh!“ řekl, hluboce se ukláněje.

Zbyško jej viděl asi jednou nebo dvakrát ve Zhořelicích, ale nepoznal ho. Odpověděl tedy:

„Pochválen na věky věkův. Kdo jsi ty?“

„Váš pacholek, šlechetný rytíři.“

„Jak to, můj pacholek? Tam jsou moji pacholci,“ řekl, ukazuje na oba Turky, které mu daroval Záviš, na dva statné pacholky, kteří jeli za ním a vedli dva statné rytířské koně – „tito zde jsou moji, a kdo tebe poslal?“

„Panna Jagienka ze Zhořelic.“

„Panna Jagienka?“

Zbyška to dojalo, ale zároveň jej přílišná dobrota dívčina rozhněvala.

„Vrať se domů a poděkuj panně za laskavost, já tě nechci,“‚ řekl Čechovi.

Ale Čech zavrtěl hlavou.

„Nevrátím se, pane. Darovali mne vám a mimo to jsem odpřisáhl, že vám budu do smrti sloužiti.“

„Když tě mně darovali, pak jsi můj sluha? Co?“ tázal se Zbyško přísně.

„Ano, pane!“

„Nuže, poroučím ti, aby ses ihned k Jagience do Zhořelic vrátil a můj vzkaz jí vyřídil.“

„Přísahal jsem vám věrnost, pane, a ačkoliv jsem jen zajatcem z bitvy u Boleslavce a z chudé šlechty, jsem přece vladyka.“

Zbyška to dopálilo.

„Táhni přece! Což mi budeš proti mé vůli sloužiti, či co? Táhni, nebo dám napnouti luk!“

Čech klidně odvázal soukenný, vlčinou podšitý kabátec a podávaje jej Zbyškovi řekl:

„To vám panna Jagienka poslala, pane.“

„Chceš, abych ti hnáty přelámal?“ tázal se Zbyško, bera do ruky dřevce z rukou pacholkových.

„Také tento měšec zlata vám patří,“ řekl Čech.

Zbyško namířiv dřevcem, ale vzpomněl si, že Hlava, ač je zajatcem, je přece vladykou, který patrně jen proto u Zycha zůstal, že se neměl čím vykoupiti – a svěsil zbraň.

Čech se mu zase hluboce uklonil a řekl:

„Nehněvejte se, pane! Neporoučíte-li, abych s vámi jel, pojedu za vámi o hon cesty nebo dva, protože jsem to na spasení své (...)

(......)