Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX

Jestliže se pan Zagłoba ve Zbaraži nudil, nudil se neméně i Wołodyjowski, kterému se stýskalo po boji i dobrodružstvích. Stávalo se sice, že občas vyjížděly ze Zbaraže korouhve, aby pronásledovaly tlupy řádících zbojníků, kteří u Zbruče pálili a vraždili, ale to byl malý boj, převážně výzvědný, svízelný pro tuhou zimu i mrazy, skýtající mnoho trudů a málo slávy. Ze všech těchto příčin naléhal pan Michal na Zagłobu denně, aby šli na pomoc Skrzetuskému, o němž nebylo po dlouhý čas žádných zpráv.

„Jistě se tam dostal do nějakého zhoubného nebezpečí a snad již o život přišel,“ řekl Wołodyjowski. „Musíme jet stůj co stůj, třebas bychom měli společně s ním zahynout.“

Pan Zagłoba se tak tuze nevzpíral, protože, jak tvrdil, ve Zbaraži nadobro plesniví a divil se, že na něm ještě nerostou houby, ale otálel, spoléhaje na to, že zpráva od Skrzetuského může přijít každou chvíli.

„Je přece statečný, ale také rozvážný,“ odpovídal k naléhání Wołodyjowského, „počkejme ještě několik dní! Což jestli přijde list a ukáže se, že celá naše výprava je zbytečná?“

Pan Wołodyjowski uznával správnost argumentu a ozbrojoval se trpělivostí, ačkoli se čas vlekl stále pomaleji. Koncem prosince přerušily mrazy dokonce i přepadávání lupičů na cestách. V okolí nastal klid. Jediným vyražením byly veřejné zprávy, které často narážely o šedé hradby zbaražské.

Hovořilo se tedy o korunovaci i o sněmu i o tom, dostane-li se knížeti Jeremovi bulavy, která mu náležela přede všemi ostatními válečníky. Bouře vyvstávala proti těm, kdož tvrdili, že se při obratu věci k traktátům s Chmielnickým může vysoko povznést jen jediný Kisjel. Wołodyjowski měl z té příčiny několik soubojů – pan Zagłoba několik pijatik – i bylo nebezpečí, že se nadobro upije, poněvadž byl nejen stále ve společnosti důstojníků a šlechty, ale neostýchal se ani chodit mezi maloměšťáky na krtiny i veselky, pochvaluje si zejména jejich medoviny, jimiž Zbaraž byl proslulý.

Wołodyjowski proto o něm vtipkoval, říkaje, že se šlechtici nesluší, aby se s takovou důvěrností choval k lidem nízkého původu, protože tím trpí vážnost celého stavu, ale Zagłoba odpovídal, že tím jsou vinna práva, která dovolují měšťanskému stavu, aby mu narostl hřebínek a dosahoval takového blahobytu, jaký by měl být údělem jen šlechty, předpovídal, že z tak velikých prerogativ nemůže pro ledajáky vzejít nic dobrého, ale zůstal při svém. A bylo těžko mít mu to za zlé v době nevlídných zimních dnů, za nejistoty, nudy a vyčkávání.

Nicméně se začaly knížecí korouhve zvolna a stále četněji stahovat do Zbaraže, z čehož byla předpovídána válka na jaro. Mezitím však mysl se poněkud zjařila. Přijel mezi jinými s husarskou korouhví Skrzetuského i pan Podbipięta. Ten přivezl zprávy o nemilosti, v jaké zůstával kníže u dvora, i o smrti pana Janusze Tyszkiewicze, kyjevského vojvody, po němž dle všeobecného mínění měl se ujmout vojvodství Kisjel a konečně o těžké nemoci, jakou byl stižen v Krakově pan łaszcz, korunní strážce. Co do (...)

(......)