Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XX

Starý Zachar odjel do Kyjeva zpět po několikadenním odpočinku, a mezitím došla zpráva, že se komisaři vrátili bez velikých nadějí na mír, dokonce ve svrchovaných téměř pochybnostech. Podařilo se jim pouze sjednat armisticium do ruských Svatodušních svátků, po nichž se měla započít nová komise s plnou mocí ke traktátům. Nicméně požadavky a podmínky Chmielnického byly tak dalekosáhlé, že nikdo nevěřil, že by říše polská mohla na ně přistoupit. Bylo tedy zahájeno překotné zbrojení na obou stranách. Chmielnicki vysílal k chánovi posla za poslem, aby v čele veškerých sil pospíšil na pomoc, vysílal i do Stambulu, kde prodléval od delší doby pan Bieczynski ze strany královské, v říši polské byly očekávány každé chvíle wici o všeobecné hotovosti. Došly zprávy o jmenování nových vůdců: korunního podčíšníka Ostroroga, Lanckorońského a Firleje, jakož i o tom, že byl řízení záležitostí vojenských úplně zbaven Jeremi Wiśniowiecki, který nadále mohl chránit vlasti jenom v čele vlastních vojsk. Nejen knížecí vojáci, nejen ruská šlechta, ale dokonce i přívrženci bývalých regimentářů byli rozhořčeni takovouto volbou i nemilostí, tvrdíce právem, že, měla-li obětavost Wiśniowieckého, dokud byla naděje na traktáty, své příčiny politické, pak jeho odstranění pro případ války bylo velikou, neodpustitelnou chybou, protože jen on jediný mohl se měřit s Chmielnickým a zvítězit nad tím znamenitým vůdcem rebelie. Konečně přijel do Zbaraže za tím účelem sám kníže, aby sebral co nejvíce vojska a stál pohotově, až vypukne válka. Příměří bylo uzavřeno, ale přes tu chvíli se ukazovalo bezvýznamným. Chmielnicki sice dal popravit několik plukovníků, kteří si proti úmluvě dovolovali přepadávání zámků a korouhví v ležení tu a tam rozptýlených, ale nemohl ovládnout velikých spoust luzy a četných, uvolněných vatah, které o armisticiu buď vůbec neslyšely, nebo nechtěly slyšet, nebo ani nechápaly významu toho slova. Přepadaly proto bez ustání hranice, zabezpečené úmluvou, porušujíce tím zároveň všeliké sliby Chmielnického. Z druhé strany překračovala často soukromá i kvartová vojska, příliš horlivě pronásledujíce vzbouřence, Pripeť a Horyň na Kyjevsku, zapadajíce hluboko do braclavského vojvodství, a tam přepadána jsouce kozáctvem, sváděla s ním formální boje, mnohdy z míry krvavé a líté. Odtud ustavičné stížnosti polské i kozácké na porušování úmluvy, které dostát nebylo vlastně v moci nikoho. Klid zbraní existoval tedy potud, pokud sám Chmielnicki na jedné a král i hetmani na druhé straně netáhli do pole – ale válka již opravdu dříve vzplála, nežli se hlavní síly vrhly do boje, a první teplejší paprsky jarní ozařovaly jako dříve hořící vesnice, městečka, města, zámky, ozařovaly řeže i lidskou bídu.

Pronikaly až ke Zbaraži vatahy od Baru, Chmielnika, Machnovky, popravujíce, drancujíce, pálíce. Ty drtil Jeremi rukama svých plukovníků, protože se sám oné drobné války neúčastnil, chtěje s celou divizí vytrhnout teprve pak, až půjdou již také hetmani do pole.

(...)

(......)