Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIV

Ve Zbaraži zastihli pan Wołodyjowski i Zagłoba všecka korunní vojska shromážděná a na nepřítele čekající. Byl tam i korunní podčíšník, který přitáhl od Konstantinova, i Lanckoroński, kamenecký kastelán, který dříve ničil nepřítele u Baru, i třetí regimentář, pan Firlej z Dabrowice, kastelán belský, i pan Ondřej Sierakowski, korunní písař, i pan korouhevní Koniecpolski i pan Przyjemski, generál dělostřelectva, válečník zejména v dobývání měst a zařizování obrany zkušený. A s nimi deset tisíc kvartového vojska, nepočítaje v to několik korouhví knížete Jeremiho, které již dříve ležely ve Zbaraži.

Pan Przyjemski zřídil na jižních svazích města a zámku za říčkou Gnieznou a dvěma rybníky mohutné ležení, které dle cizozemského umění opevnil hradbami a kterého bylo možno dobývat jen zepředu, protože zadní části byly chráněny rybníky, zámkem a říčkou. Právě v tomto ležení hodlali regimentáři postavit se Chmielnickému na odpor a zadržet prudký náraz na tak dlouho, dokud by nepřitáhl král s ostatními silami a obecnou hotovostí veškeré šlechty. Ale byl to úmysl proti moci Chmielnického vůbec proveditelný? Mnozí o tom pochybovali a uváděli oprávněné důvody pochybnosti, mezi jinými také ten, že v samém táboře bylo zle. Především vřela tajená nevraživost mezi vůdci. Regimentáři totiž přirazili ke Zbaraži proti své vůli, vyhovujíce žádosti knížete Jeremiho. Zpočátku chovali regimentáři touhu bránit se u Konstantinova, ale když se roznesla pověst, že je Jeremi ochoten dostavit se osobně pouze v tom případě, bude-li za místo obrany zvolen Zbaraž, prohlásilo vojsko královským vůdcům neprodleně, že chce jít na Zbaraž a že se jinde bít nebude. Nepomohly žádné domluvy ani úcta před bulavou a regimentáři záhy poznali, že, setrvají-li v delším odporu, tedy vojska, počínaje těžkými znaky husarskými až k poslednímu vojákovi z cizozemských setnin, je opustí a přeběhnou ke korouhvím Wiśniowieckého. Byl to jeden z těch smutných, tou dobou stále častějších zjevů vojenské nekázně, kterou společně zrodily neschopnost vůdců, jejich nesváry mezi sebou, bezpříkladná hrůza z moci Chmielnického a až dosud nebývalé porážky, zejména pilavecká.

A tak se regimentáři musili hnout ke Zbaraži, kde vláda přes jmenování královská, prý silou událostí, přešla do rukou Wiśniowieckého, protože vojsko chtělo jen jeho jediného poslouchat, bít se a hynout pod ním jediným. Zatím však toho skutečného vůdce ve Zbaraži ještě nebylo, a tak nepokoj ve vojsku vzrůstal, kázeň se zcela uvolňovala a srdce klesala. Bylo již známo, že Chmielnicki a s ním chán táhnou s mocí, jaké od časů Tamerlanových lidské oči neviděly. Do tábora přilétaly stále nové pověsti jako zlověstné ptactvo, stále nové, stále děsivější slechy a těmi statečnost vojska ochabovala. Byly obavy, aby nedošlo najednou k poplachu, podobnému tomu u Pilavců, a aby se nerozprášila hrstka vojska, která Chmielnickému bránila v cestě k srdci říše polské. Vůdcové sami ztráceli hlavy. Jejich odporující sobě rozkazy nebyly (...)

(......)