Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIX

Na toporowském statku, ve společenské komnatě, seděli k večeru tři páni, zabraní do tajemné rozmluvy. Několik jasně zářících svící plálo na stole, pokrytém mapami, jež znázorňovaly okolí, vedle nich ležel vysoký klobouk s černým perem, dalekohled, kord s perleťovou rukojetí, přes kterou byl přehozen krajkový šátek, a dvojice losích rukavic. Za stolem ve vysoké lenošce s opěradly seděl muž asi čtyřicetiletý, dosti drobný a malý, ale jinak silného složení těla. Tvář měl snědou, zažloutlou, znavenou, oči černé, na hlavě černou švédskou paruku s dlouhými proudy, spadajícími na záda a ramena. Řídký, černý knír, zatočený vzhůru na obou koncích, zdobil jeho hořejší ret, kdežto dolení ret i s plnovousem vyvstával silně kupředu, dodávaje celé fyziognomii rázovitého vzezření lví odvahy, hrdosti a vzdoru. Nebyla to tvář krásná, ale vysoce nevšední. Smyslný výraz, jevící náchylnost k rozkošnictví, spojoval se v ní podivným způsobem s jakousi mdlou strnulostí a chladem. Jeho oči byly jako přihaslé, ale snadno jsi uhodl, že ve chvíli vznětu, veselí nebo hněvu mohly metat blesky, kterých by nebyl s to snést každý zrak. Přitom se v nich tajila dobrota a vlídnost.

Černý šat, skládající se z atlasového kaftanu a krajkového límce, pod nímž vyhlížel zlatý řetěz, zvyšoval vznešenost této neobyčejné postavy. Vůbec bylo v ní přes všechen zármutek a zjevné strádání ve tváři i postavě cosi majestátného. Byl to sám král, Jan Kazimír Vasa, před necelým rokem nastoupivší po bratru Vladislavovi.

Za ním opodál, v polostínu, seděl Jeroným Radziejowski, lomžský starosta, člověk nízký, otylý, zarudlý, s tlustou a nestoudnou tváří dvořana, naproti za stolem třetí pán, opřen o loket, díval se do map, znázorňujících okolí, spočívaje občas pohledem na králi.

Jeho obličej měl v sobě méně majestátu, ale zato bezmála ještě více úřední důstojnosti nežli král. Byla to starostmi a přemýšlením zbrázděná, chladná a rozumná tvář vynikajícího státníka, jejíž přísnost nebyla na újmu kromobyčejné kráse. Oči měl modré, pronikavé, pleť přes svůj věk jemnou, nádherný polský kroj, švédsky přistřižená brada a vysoký proud vlasů nad čelem dodávaly jeho pravidelným, jako z kamene tesaným tahům vážnosti senátorské.

Byl to Jiří Ossoliński, korunní kancléř a kníže římského státu, řečník a diplomat, obdivovaný evropskými dvory, slavný sok Jeremiho Wiśniowieckého.

Jeho kromobyčejné schopnosti obrátily na něho záhy pozornost předešlých vlád a záhy jej povznesly k nejvyšším úřadům, pomocí jichž řídil celou státní loď, v přítomné chvíli blízkou úplného ztroskotání.

A přece byl kancléř jako stvořen za kormidelníka takové lodi. Pracovitý, vytrvalý, rozšafný, hledící v další budoucnost, počítaje na dlouhá léta, byl by každou jinou říši mimo polskou vedl do bezpečného přístavu rukou pevnou a klidnou, každé jiné byl by zabezpečil vnitřní sílu a dlouhá léta moci – kdyby byl býval samovládným ministrem například takového panovníka, jakým byl král francouzský nebo španělský.

(...)

(......)