Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III

Zrána o dva dni později seděla Doňcovna s Bohunem pod vrbou vedle mlýnského kola a oba dívali se na vodu, pěnící se na něm.

„Budeš ji ošetřovat, budeš ji střežit, oka z ní nespustíš, aby z rokle nikdy neodcházela,“ pravil Bohun.

„U rokle je úzká stezka k řece, ale zde je místa dosti. Poruč stezku zasypat kamením a budeme zde jako odříznuti od světa, budu-li potřebovat, najdu si už východ odtud.“

„Čím jste tady živi?“

„Čeremis sází pod skalami kukuřici, sází víno a chytá ptáky do léček. S tím, co jsi přivezl, nebude jí chybět ničeho, leda nebeská mana. Neboj se, dívka už z rokle nevyjde a nikdo o ní nezví, jen když tvoji lidé neprozradí, že je zde.“

„Poručil jsem jim přísahat. Ti věrní molodci ničeho neprozradí, i kdyby z nich řemeny trhali. Ale ty sama jsi řekla, že sem k tobě přicházejí lidé jako k vorožyše.“

„Někdy přicházejí z Raškova, někdy zase jak doslechnou, bůhví odkud. Ale zůstanou u řeky, do rokle nevchází nikdo, oni se bojí. Viděl jsi kosti. Byli i tací, co chtěli přijít, to jejich kosti tu leží.“

„Tys je zabila?“

„Kdo zabil, ten zabil! Chce-li někdo, abych mu hádala, čeká u rokle, já jdu ke kolu. Když něco spatřím ve vodě, jdu a povím. Také pro tebe spatřím už brzy, jen nevím, ukáže-li se něco, protože ne vždy je vidět.“

„Jen abys nespatřila něco zlého!“

„Bude-li to něco zlého, nepojedeš. A bylo by líp, kdybys nejel.“

„Musím. Psal mi Chmielnicki do Baru list, abych se vrátil a Krivonos poručil. Teď jdou Laši s velikou silou proti nám, proto i my musíme se srazit v jedno.“

„A kdy se vrátíš?“

„Neznaju. Bude veliká bitva, jaké ještě nebylo. Smrt kyne buď nám, nebo Lachům. Porazí-li oni nás, ukryji se zde, pakliže porazíme my je, vrátím se pro svou žežulku a odjedu s ní do Kyjeva.“

„A zahyneš-li?“

„Od toho jsi vorožycha, abych věděl.“

„A zahyneš-li?“

„Raz maty rodyla.“

„Ba, věru! Ale co si mám pak počít s dívkou? Zakroutit jí krk nebo co?“

„Sáhni na ni rukou, a já tě dám voly vtáhnout na kůl.“ Vatažka se mračně zamyslil.

„Zahynu-li, vyřiď jí, aby mi prostyla.“

„Hej, nevďačna to Laška, že tě nemá ráda za takové milování. Kdybych to byla já, nevzpírala bych se… hui hu!“

To řekla Horpyna, dvakrát šťouchla pěstí vatažku do boku a ukázala mu v úsměvu všecky zuby.

„Jdi k čertu!“ řekl kozák.

„Nu, nu, vždyť vím, že nejsi pro mne.“

Bohun se zadíval do zpěněné vody na kole, jako by chtěl hádat sám sobě.

„Horpyno!“ řekl za chvíli.

„Nu?“

„Až odjedu, bude ona po mně tužit?“

„Když ji nechceš donutit po kozácku, bude snad líp, když odjedeš.“

„Ne choču, ne mohu, ne smiju! Vím, že by zemřela!“

„Pak bude snad líp, když odjedeš. Dokud tě má na očích, nechce tě ani znát, ale až zde se mnou a s Čeremisem posedí měsíc, dva – hned tě bude mít radši.“

„Kdyby byla zdráva, vím, co bych učinil. Přivedl bych z Raškova popa a dal se oddat, ale teď se bojím, neboť lekne-li se – duši vypustí. Sama jsi viděla.“

„Dej přece pokoj! K čemu ti pop a svatba? Nejsi ty pravý kozák – ne! (...)

(......)