Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII

Anna a Vronskij se na sebe už dlouho dívali, rozzlobeni na přítele pro jeho učenou mnohomluvnost, a Vronskij už nakonec nečekal na malířovo vyzvání a šel k dalšímu, menšímu obrazu.

„Ach, to je rozkošné, opravdu rozkošné! Kouzelné! Rozkošné!“ zvolali oba unisono.

„Co se jim tolik líbí?“ pomyslil si Michajlov. Už si ani nevzpomněl na ten obraz vytvořený před třemi lety. Ani si nevzpomněl, jaká muka i nadšení prožil, když několik měsíců ustavičně, dnem i nocí, myslil jen na něj. Zapomněl na to, jako vždy zapomínal na dokončené obrazy. Dokonce se na něj nerad díval a vystavil ho jen proto, že čekal Angličana, který ho chtěl koupit.

„To nic není, jen tak, stará studie,“ řekl.

„Velice pěkné!“ ozval se Goleniščev. Zřejmě byl také doopravdy okouzlen.

Dva hoši chytali ryby ve stínu vrby. Jeden z nich, starší, zrovna hodil udici a pečlivě vytahoval splávek z křoví, zcela pohroužen do své práce. Druhý, mladší, ležel v trávě, plavovlasou hlavu opřenou o dlaně, a hleděl zádumčivýma modrýma očima na vodu. O čem asi přemýšlel?

Nadšené projevy obdivu v Michajlovovi opět vyvolaly rozechvění, avšak bál se takového planého horování pro věc dávno odbytou a neměl je rád, a třebaže ho chvála těšila, raději chtěl hosty upozornit na další obraz. Ale Vronskij se ptal, zda obraz není na prodej. Michajlov byl návštěvou tak rozechvěn, že jednání o peněžních otázkách mu teď bylo značně proti mysli.

„Je vystaven na prodej,“ odpověděl a mrzutě svraštil obočí.

Když hosté odjeli, sedl si Michajlov proti obrazu Piláta a Krista a opakoval si v duchu vše, co tito hosté řekli, a pokud to neřekli, tedy alespoň měli na mysli. A zvláštní věc! Vše, co pro něho mělo takovou důležitost, dokud byli zde a dokud se vžíval do jejich stanoviska, náhle pro něho ztratilo veškerý význam. Díval se teď na svůj obraz jen a jen zrakem umělce a dospěl k jistotě, že jeho obraz je dokonalý, a tudíž významný. A takový duševní stav potřeboval k vypětí, jež vylučovalo (...)

(......)