Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV

Levin byl ženatý už třetí měsíc. Byl šťastný, ale docela jinak, než si představoval. Na každém kroku ho čekalo zklamání v dřívějších snech i nové nenadálé okouzlení. Levin byl šťastný, ale sotva vkročil do rodinného života, viděl na každém kroku, že je to docela jiné, než si představoval. Na každém kroku prožíval, co by prožil člověk, který by zálibně sledoval klidnou, šťastnou plavbu loďky na jezeře, a pak by se do té loďky posadil. Viděl, že nestačí sedět rovně a nekymácet se – nikoli, člověk nesmí ani na okamžik zapomenout, kam má plout, a přitom musí mít na zřeteli, že má pod sebou vodu a že musí veslovat, až ho ruce rozbolí, poněvadž na to není zvyklý; že je snadné jenom se dívat, ale když se to má dělat, je to sice velmi radostné, ale přetěžké.

Za svobodna se kolikrát při pohledu na manželský život jiných lidí, na drobné starosti, hádky nebo žárlivost jenom v duchu pohrdavě usmíval. Byl přesvědčen, že v jeho budoucím manželském životě se nic takového nemůže dít, myslil dokonce, že i všecky vnější formy musí být docela jiné než v životě jiných lidí. A teď se najednou jeho život s ženou neutvářel výjimečně, ba naopak, cele se utvářel z nicotných maličkostí, kterými dříve tak opovrhoval, ale které teď proti jeho vůli nabývaly nesmírného, nepopiratelného významu. A Levin viděl, že spořádat všecky ty maličkosti není zdaleka tak snadné, jak se kdysi domníval. Ačkoli si Levin myslil, že má dokonale jasné představy o rodinném životě, přece si mimoděk představoval (jako všichni muži) rodinný život jenom jako rozkoše lásky, které nesmí nic bránit a kterou nemají rušit drobné starosti. Podle svých představ měl konat svou práci a okřívat štěstím lásky. Ona měla být milována a to bylo vše. Jenže Levin jako všichni muži zapomínal, že i ona se musí nějak zaměstnat. A potom žasl, jak jeho rozkošná poetická Kitty mohla nejen v prvních týdnech, ale už v prvních dnech rodinného života myslit na ubrusy, nábytek, na matrace pro hosty, na podnos, kuchaře, oběd apod., na všecko pamatovat a o všecko se starat. Už jako ženich byl překvapen, s jakou cílevědomostí odmítla cestu do ciziny a rozhodla se jet na venkov, jako by věděla o něčem, co nevyhnutelně musí být, a mohla myslit kromě své lásky ještě na jiné věci. To ho urazilo tenkrát a dnes ho leckdy urážely její malicherné starosti a shánění. Ale viděl, že Kitty bez toho nemůže být. A protože ji měl rád, nemohl se na ty starosti dívat bez zalíbení, i když je nechápal a smál se jim. Smál se tomu, jak rozestavuje nábytek dovezený z Moskvy, jak nově zařizuje svůj i jeho pokoj, zavěšuje záclony, určuje pokoje pro hosty, pro Dolly, jak upravuje pokojík pro svou novou služebnou, poroučí starému kuchaři, co má vařit k obědu, hádá se s Agafjou a už jí nechce svěřit špižírnu. Viděl, že starý kuchař se usmívá a láskyplně na ni pohlíží, kdykoli poslouchá její nezkušené, nemožné rozkazy. Viděl, že Agafja přemítavě a shovívavě kroutí hlavou nad novými pořádky, které mladá paní zavedla ve špižírně. (...)

(......)