Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI

Když přišel Levin nahoru, seděla jeho žena u nového samovaru nad novým čajovým servisem. Posadila si k malému stolku starou Agafju, nalila jí šálek čaje a četla psaní od Dolly, s kterou si pravidelně a pilně dopisovala.

„Vidíte, mladá paní si mě pozvala, říkala, ať s ní posedím,“ pravila Agafja a přátelsky se na Kitty usmívala.

Z těchto slov Agafji Michajlovny vyčetl Levin rozuzlení konfliktu, který se v poslední době mezi Agafjou a Kitty odehrával. Poznal, že přes všecku lítost, kterou mladá hospodyňka Agafje způsobila, když jí odňala otěže vlády, Kitty nad ní přece zvítězila a získala si její přízeň.

„Vidíš, přečetla jsem si tvůj dopis,“ řekla Kitty a podala mu psaní plné pravopisných chyb. „To je myslím od té ženy… tvého bratra… Nečetla jsem to. A tady mi píšou z domova a tohle je od Dolly. Představ si, Dolly byla s Gríšou a s Táňou u Sarmatských na dětském plese! Táňa byla za markýzu.“

Avšak Levin neposlouchal. S uzarděním si vzal psaní od Marie Nikolajevny, bývalé milenky bratra Nikolaje, a dal se do čtení. Byl to od ní už druhý dopis. V prvním dopise Marie Nikolajevna psala, že jeho bratr ji vyhnal pro nic za nic, a s dojemnou naivitou dodávala, že sice se octla znova v bídě, ale že o nic nežádá, nic nechce, jenom ji souží pomyšlení, že Nikolaj Dmitrijevič se bez ní při svém chatrném zdraví zničí, a prosila bratra, aby na něho dával pozor. Nyní psala něco jiného. Našla Nikolaje Dmitrijeviče, v Moskvě se zase sblížili a jeli spolu do gubernského města, kde dostal místo v úřadě. Ale tam se pohádal s představeným a rozjel se zpátky do Moskvy, jenže cestou se tak rozstonal, že už asi sotva vstane. „Pořád na Vás vzpomínal a taky už nemáme žádné peníze.“

„Přečti si to, Dolly tady píše o tobě,“ s úsměvem začala Kitty, ale vtom se zarazila, neboť zpozorovala náhlou změnu v mužově obličeji.

„Co je ti? Co se stalo?“

„Píše mi, že Nikolaj umírá. Pojedu za ním.“

Kitty náhle zbledla. Už nemyslila na Táňu, jak šla za markýzu, nemyslila na Dolly. Všechno bylo to tam.

„Kdy chceš jet?“ zeptala se.

„Zítra.“

„Pojedu s tebou, smím?“

„Kitty! Co to má znamenat?“ řekl káravě.

„Jak to, co?“ Urazilo ji, že přijímá její návrh skoro nerad a nějak mrzutě. „Proč bych nemohla jet? Já ti nebudu na obtíž. Já…“

„Já jedu proto, že mi umírá bratr,“ řekl Levin. „Proč ty bys…“

„Proč? Pro totéž, co ty.“

I v takové vážné chvíli myslí jen na to, že by se jí samotné stýskalo, napadlo Levina. A její výmluva ve věci tak vážné ho rozhněvala.

„Nejde to,“ řekl přísně.

Agafja viděla, že hrozí hádka, proto tiše postavila šálek a odešla. Kitty ji ani nevnímala. Tón, jakým muž vyřkl poslední slova, ji urazil zvlášť proto, že patrně nevěřil tomu, co řekla.

„A já ti říkám, když pojedeš ty, pojedu s tebou, rozhodně pojedu,“ vyhrkla překotně a hněvivě. „Proč by to nešlo? Proč říkáš, že to nejde?“

„Protože se musí jet kdovíkam, trmácet se po všelijakých (...)

(......)