Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII

Hotel v gubernském městě, kde ležel Nikolaj Levin, byl jedním z gubernských hotelů, jaké jsou zřizovány podle nejnovějších zdokonalených vzorů a s nejlepšími úmysly, aby byly čisté, komfortní, ba elegantní – jenže společnost, která zde pobývá, je závratnou rychlostí proměňuje ve špinavé krčmy, které si činí nároky na moderní vymoženosti, a právě pro tuto marnou snahu jsou horší než staré, obyčejné, špinavé hotely. Tento hotel už dospěl do takového stadia. Válečný invalida ve špinavém mundúru u vchodu s cigaretou v ruce, patrně sloužící za vrátného; ponuré, nevlídné, litinové schody; klackovitý sklepník ve špinavém fraku a lokál s kyticí zaprášených voskových květin na stole, špína, prach a nepořádek všude, a zároveň jakási nová, moderně podnikatelská samolibá pečlivost po celém hotelu vše vyvolalo v Levinových po jejich novomanželském životě nanejvýš skličující pocit, zejména proto, že falešný dojem, kterým měl hotel působit, se naprosto nehodil k tomu, co je čekalo.

Když se jich sklepník zeptal, v jaké ceně si přejí pokoj, vyšlo jako vždy najevo, že ani jeden slušný pokoj není volný. Jeden lepší pokoj měl obsazen revizor od dráhy, druhý obýval advokát z Moskvy, třetí kněžna Astafjevová, která přijela z venkova. Zbýval jen jeden špinavý pokoj a slíbili, že navečer vyklidí ještě místnost sousední. Levin se mrzel na ženu, protože zlé tušení ho nezklamalo, a ve chvíli, kdy přijel, kdy mu rozčilením usedalo srdce při myšlence, co je s bratrem, musel se starat o ni, místo aby se ihned rozběhl k bratrovi. S takovými pocity zavedl ženu do pokoje.

„Jen jdi, jen jdi!“ řekla a plaše, provinile se na něho podívala.

Mlčky vyšel ze dveří a hned se srazil s Marií Nikolajevnou. Dověděla se o jeho příjezdu, ale neodvážila se k nim vstoupit. Byla úplně stejná, jak ji viděl v Moskvě. Tytéž vlněné šaty a nahé ruce i šíje a týž dobrácký, tupý, trochu obtloustlý poďobaný obličej.

„Jak je? Jak se mu vede? Co mu je?“

„Moc špatně. Už ani nevstává. Pořád se na vás těšil. On… Vy… vy tu máte… paní.“

Levin v první chvíli nepochopil, co ji přivádí do rozpaků, ale hned mu to vysvětlila.

„Já půjdu pryč, půjdu do kuchyně,“ řekla. „Bude mít radost. Slyšel o vás a zná milostpaní z ciziny a pamatuje se na ni.“

Levin pochopil a nevěděl, co odpovědět.

„Půjdem, půjdem!“ řekl konečně.

Ale sotva udělal krok, dveře jeho pokoje se otevřely a Kitty vykoukla na chodbu. Levin zrudl hanbou i zlostí, že manželka uvádí jeho i sebe do takové trapné situace. Ale Marie Nikolajevna se začervenala ještě víc. Celá se schoulila a zrudla, až jí vytryskly slzy, uchopila oběma rukama cípy šátku a kroutila je z bezradnosti, co má mluvit a co dělat.

V prvním okamžiku viděl Levin výraz dychtivé zvědavosti v pohledu, jakým se Kitty dívala na tu hroznou, záhadnou ženu. Ale trvalo to jen okamžik.

„Tak co, jak mu je?“ obrátila se Kitty k muži a potom k Marii Nikolajevně.

„Přece nemůžeme mluvit na chodbě!“ vybuchl Levin a mrzutě se ohlédl po pánovi, který v té (...)

(......)