Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVIII

Po příjezdu do Petrohradu se Vronskij a Anna ubytovali v jednom z nejlepších hotelů. Vronskij zvlášť, v dolním poschodí, Anna s dítětem, kojnou a služebnou nahoře ve velkém čtyřpokojovém apartmá.

Hned první den se Vronskij rozjel k bratrovi. Nalezl tam matku, která si přijela z Moskvy něco vyřídit. Matka i švagrová ho přivítaly jako vždy. Vyptávaly se ho, jak se měl v cizině, hovořily o společných známých, ale ani slovem se nezmínily o jeho poměru. Avšak bratr přijel nazítří ráno k Vronskému a sám se ho na Annu zeptal. Alexej Vronskij mu přímo prohlásil, že se na svůj poměr s Kareninovou dívá jako na manželství; doufá, že dosáhnou rozvodu, a pak se s ní ožení, a než se tak stane, považuje ji za svou pravoplatnou manželku; žádal bratra, aby to vyřídil matce a své ženě.

„Jestli to neschvaluje společnost, to je mi jedno,“ řekl Vronskij, „ale chtějí-li moji příbuzní udržet se mnou příbuzenské vztahy, musí mít stejný vztah k mé ženě.“

Starší bratr, ačkoli měl názory mladšího bratra vždy v úctě, dost dobře nevěděl, zda má, či nemá pravdu, dokud celou věc nerozhodla společnost. Ale osobně proti tomu nic nenamítal a šel s Alexejem k Anně.

Jako přede všemi i před bratrem Vronskij Anně vykal a jednal s ní jako s dobrou známou, ale přitom se rozumělo, že bratr ví o jejich poměru, a mluvilo se o tom, že Anna pojede k Vronskému na statek.

Přes svou společenskou zkušenost upadl Vronskij ve svém novém postavení do zvláštního omylu. Zdálo by se, že by si měl uvědomit, že jemu i Anně jsou vyšší kruhy uzavřeny; ale teď se mu v hlavě rodily jakési mlhavé představy, že něco takového se dělo jen za starých časů; že však nyní, v době rychlého pokroku (aniž sám pozoroval, byl teď zastáncem každého pokroku), se názory společnosti změnily a že otázka, zda budou, či nebudou přijati ve společnosti, zůstává otevřená. Společnost u dvora – přemýšlel – ji ovšem nepřijme, ale dobří známí mohou a musí vše náležitě pochopit.

Můžete prosedět několik hodin se zkříženýma nohama stále v jedné poloze, víte-li, že vám nic nezabrání, abyste polohu změnili. Ale když člověk ví, že sedět takto se zkříženýma nohama musí, pak dostane křeče, nohy se mu budou škubat a natahovat se tam, kam by je chtěl dát. Tak se vedlo i Vronskému, pokud šlo o vyšší společnost. Ačkoli vskrytu duše věděl, že společnost je pro ně uzavřena, zkoušel, zda se teď nezmění a nepřijme je. Záhy však zpozoroval, že společnost je sice otevřena pro něho osobně, že však je uzavřena pro Annu. Bylo to jako při hře na kočku a myš. Ruce, které se zdvihly před ním, rázem klesaly dolů před Annou.

Jedna z prvních dam petrohradské smetánky, s kterými se Vronskij setkal, byla jeho sestřenka Betsy.

„Konečně!“ uvítala ho radostně. „A co Anna? To mám radost! Kde bydlíte? Dovedu si představit, jak vám po takovém kouzelném cestování musí náš Petrohrad připadat hrozný. Dovedu si představit vaše líbánky v Římě. Co je s rozvodem? Už to máte odbyté?“

Vronskij postřehl, že Betsino nadšení ochladlo, (...)

(......)