Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIX

Když se Anna vracela do Ruska, pomýšlela také na shledání se synkem. Od toho dne, co odjela z Itálie, myšlenka na to shledání ji neustále rozechvívala. A čím víc se blížila k Petrohradu, tím se jí zdálo radostnější a významnější. Ani si nekladla otázku, jak to zařídí. Myslila, že je přirozené a jednoduché uvidět syna, když bude v témž městě jako on; ale když přijela do Petrohradu, tu si jasně uvědomila své nynější společenské postavení a pochopila, že shledání je těžko uskutečnitelné.

Byla v Petrohradě už dva dny. Myšlenka na syna ji neopouštěla ani na okamžik, ale ještě ho neviděla. Cítila, že nemá právo jet rovnou k němu domů, kde by se mohla setkat s Alexejem Alexandrovičem. Mohlo se stát, že by ji nevpustili a dostalo by se jí urážky. Aby snad psala muži a nějak s ním vyjednávala? Už pouhé pomyšlení jí působilo muka. Vždyť mohla být klidná, jen když nemyslila na muže. Zjistit si, kdy a kam chodí syn na procházku, a tam se s ním setkat, jí bylo málo. Tolik se na shledání těšila, měla mu toho tolik co říci, tak ráda by ho objala a zulíbala. Serjožova stará chůva by jí jistě pomohla a poradila. Jenže už v domě Alexeje Alexandroviče nebydlila. V té nejistotě a pátrání po chůvě uplynuly dva dni.

Když se Anna dověděla, že hraběnka Lydie Ivanovna se hodně stýká s Alexejem Alexandrovičem, odhodlala se třetího dne k dopisu, který ji stál velké přemáhání. Úmyslně v něm podotýkala, že její schůzka se synem záleží na manželově velkomyslném svolení. Věděla, bude-li psaní předloženo manželovi, že se nevzdá své úlohy velkomyslného člověka, a proto jí neodepře.

Zřízenec, kterého poslala s dopisem, jí přinesl odpověď tak krutou, jaké se nenadála: její dopis měl zůstat bez odpovědi. Nikdy nezažila takové ponížení jako ve chvíli, kdy si zavolala zřízence a vyslechla podrobné líčení, jak čekal a jak mu potom hraběnka řekla: „Vyřiď, že neodpovím.“ Annu to pokořilo, urazilo, ale viděla, že ze svého stanoviska má hraběnka pravdu. Její žal byl o to větší, že s ním byla sama. Vronskému se nemohla ani nechtěla svěřit. Byl sice hlavní příčinou jejího neštěstí, ale věděla, že na její shledání se synkem bude pohlížet jako na věc zcela bezvýznamnou. Věděla, že Vronskij nikdy nebude s to pochopit její utrpení v celé hloubce. Věděla, že za jeho chladný tón, zmíní-li se o tom, pojme k němu nenávist. A toho se bála ze všeho nejvíc, a proto před ním tajila vše, co se týkalo syna.

Strávila celý den doma a uvažovala, jak by se mohla setkat se synkem, až se rozhodla, že napíše muži. Už si v duchu sestavovala dopis, když jí bylo doručeno psaní od Lydie Ivanovny. Hraběnčino mlčení ji přimělo k pokoře a smíření, avšak dopis a vše, co četla mezi řádky, ji tak podráždilo, ta zloba ve srovnání s její přirozenou vášnivou něhou k dítěti byla tak pobuřující, že se Anna vzepřela a přestala obviňovat samu sebe.

Ten chlad, ty předstírané city! Oni myslí jen na to, jak by ji urazili a jak by potrápili dítě, a ona se jim má podřizovat? Ani za nic! Jsou horší než (...)

(......)