Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI

Zatímco děti svačily, seděli dospělí na balkóně a rozprávěli, jako by se nic nestalo, ačkoli všichni – zejména Sergej Ivanovič a Váreňka – velmi dobře věděli, že se stala byť nepříznivá, ale přece důležitá věc. Oba měli stejné pocity, jaké mívá žák, když musí po neúspěšné zkoušce opakovat třídu anebo je provždy vyloučen ze školy. Všichni přítomní rovněž tušili, že se něco zběhlo, a živě se bavili o vedlejších věcech. Levin a Kitty byli dnes večer zvlášť šťastní a milostně naladění. A to, že byli šťastní ve své lásce, obsahovalo nemilou narážku na ty, kdo také toužili po lásce a nemohli ji mít – až si to Levin a Kitty vyčítali.

„Vzpomeňte si na má slova, Alexandr nepřijede,“ řekla stará kněžna.

Dnes večer čekali od vlaku Oblonského a starý kníže psal, že možná přijede také.

„A já vím proč,“ pokračovala kněžna. „Říká, že mladí mají zůstat první dobu sami.“

„Však nás tatínek beztak zradil. Už jsme ho takovou dobu neviděli,“ řekla Kitty. „A copak jsme mladí? My už jsme hrozně staří.“

„Ale když nepřijede, taky vás opustím, děti,“ povzdechla si smutně kněžna.

„Ale prosím vás, maminko!“ pustily se do ní obě dcery.

„Jen si představ, jak mu asi je! Vždyť teď…“

A docela znenadání se staré kněžně zatřásl hlas. Dcery ztichly a podívaly se na sebe. Mamá si vždycky musí na všem najít něco smutného, pravil jejich pohled. Nevěděly, že kněžně sice bylo u dcery hezky a že si tu připadala užitečná, ale že přece myslí se zoufalým smutkem na sebe i na muže od té doby, co provdali poslední milovanou dceru a rodinné hnízdo osiřelo.

„Co byste ráda, Agafjo Michajlovno?“ pojednou se otázala Kitty, když Agafja přišla za ní a tajuplně a významně se tvářila.

„Co bude s večeří?“

„Výborně,“ řekla Dolly. „Ty jdi obstarat večeři a já půjdu s Gríšou opakovat úlohu. Beztak dnes ještě nic nedělal.“

„To padá na mou hlavu! Nech toho, Dolly, já půjdu,“ řekl Levin a vyskočil.

Gríša už vstoupil na gymnázium a měl si přes léto opakovat učební látku. Darja Alexandrovna už v Moskvě probírala se synem latinu, a když přijeli k Levinovým, vytkla si za pravidlo opakovat s ním alespoň jednou denně nejobtížnější lekce z matematiky a z latiny. Levin se nabídl, že ji zastoupí; ale když si matka jednou poslechla Levinovu hodinu a viděla, že se to neděje tak, jak v Moskvě s Gríšou opakoval domácí učitel, přišla sice do rozpaků a dbala, aby se Levin neurazil, ale přesto mu kategoricky sdělila, že se učivo musí probírat podle knížky, jako to dělá učitel, a že se toho raději zase ujme sama. Levin měl zlost na Stěpana Arkaďjiče, že ve své lehkomyslnosti ponechává dohled nad vyučováním matce, která tomu nerozumí, ač by se měl o to starat sám. Měl zlost i na učitele, že učí děti tak bídně. Ale švagrové slíbil, že se bude s Gríšou učit tak, jak si ona přeje. Pak už Gríšu neučil podle vlastní metody, ale podle knížky, a proto to dělal nerad a často zapomínal, že má mít hodinu. Tak tomu bylo i dnes.

„Ne, já půjdu, Dolly, jen seď,“ řekl. „Probereme všecko po (...)

(......)